Novinky z roku 2012

Nejstarší fotografie v mém archivu pocházejí z roku 2003 a pořídila jsem je obyčejným kompaktem. Zdaleka ne všechny se hodí vystavit na web. Ale o některé se ráda podělím. Navíc stále vznikají další...

Prostřednictvím fotoeditoru pixlr-o-matic můžete obyčejný snímek Měsíce proměnit velmi rychle.
Prostřednictvím fotoeditoru pixlr-o-matic můžete obyčejný snímek Měsíce proměnit velmi rychle.

Mezi články velmi snadno najdete nejnověji přidané texty. U fotografií by takové hledání bylo složité. Proto zde budu upozorňovat na některé nově přidané snímky.

Mezi nejnovější přírůstky ve fotogalerii patří tyto snímky:

Prosinec 2012

Jaterník podléška, též jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis Mill.). Roste v prosvětlených listnatých a smíšených lesích nebo v lískových i jiných křovinách na kamenitém a hlinitém podkladu, ve vyšších polohách se váže na vápenec.       Jaterník podléška, též jaterník trojlaločný (Hepatica nobilis Mill.). Květy jaterníku se k večeru a při dešti sklánějí dolů a zavírají se. Během osmidenní doby kvetení se květní plátky prodlužují na dvojnásobek své původní délky.       Jaterník podléška (Hepatica nobilis Mill.). Okvětních lístků bývá 5 – 10, květ je blankytně modrý, vzácně růžový nebo bílý. Vrch Medník u Pikovic, březen 2010.

Jaterník podléška (Hepatica nobilis Mill.) roste v prosvětlených listnatých a smíšených lesích nebo v lískových i jiných křovinách na kamenitém a hlinitém podkladu, ve vyšších polohách se váže na vápenec. Jaterník si vysloužil řadu lidových názvů. Např. jaterní bylina, jaterní zelina, jaterník trojlistý, jatrník, kuří řiť, kuřiřiť, lesní fialka, modráček, modří, námořník, podléska, podlístka, porostnice, sisíčko, srdíčko, suchořitka. Jeho výrazné květy můžete obdivovat v březnu a dubnu.

Klokoč zpeřený (Staphylea pinnata L.) je oblíbená dřevina do parků a zahrad. Ze semen této dřeviny se vyrábí různé ozdobné předměty (korále, náramky). Dříve se z nich zhotovovaly růžence. Patří k ohroženým druhům naší květeny (C3). NPR Pouzdřanská step, duben 2011.       Klokoč zpeřený (Staphylea pinnata L.) je keř dorůstající výšky až pěti metrů. Vědecký název rodu pochází od řeckého stafylé, což je hrozen. Patří k ohroženým druhům naší květeny (C3). NPR Pouzdřanská step, duben 2011.       Klokoč zpeřený (Staphylea pinnata L.) je keř, jehož pěstování se datuje od konce 16. století. Český název klokoč mu dali naši předkové, protože zralé tobolky chřestí - klokotají. Patří k ohroženým druhům naší květeny (C3). NPR Pouzdřanská step, duben 2011.

Klokoč zpeřený (Staphylea pinnata) je oblíbená dřevina do parků a zahrad. Ze semen této dřeviny se vyrábí různé ozdobné předměty (korále, náramky). Dříve se z nich zhotovovaly růžence. Pěstování tohoto keře se datuje od konce 16. století. Český název klokoč mu dali naši předkové, protože zralé tobolky chřestí - klokotají. Vědecký název rodu pochází od řeckého stafylé, což je hrozen. Klokoč zpeřený patří k ohroženým druhům naší květeny (C3).

Hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus) je rozšířen především v západní a střední Evropě. Roste v teplejších oblastech na skalách a strmých skalnatých svazích. Patří k silně ohroženým druhům naší flóry - C2r.       Hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus) se vyskytuje v Čechách (České středohoří, Doupovská pahorkatina, střední Polabí, střední Povltaví, Český kras a další), na Moravě prakticky chybí. Fotografováno v Českém středohoří, NPR Bořeň, květen 2012.       Hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus) v sousedství žluté tařice skalní. Fotografováno v Českém středohoří, NPR Bořeň, květen 2012.

Hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus) je rozšířen především v západní a střední Evropě. Roste v teplejších oblastech na skalách a strmých skalnatých svazích. Vyskytuje se v Čechách (České středohoří, Doupovská pahorkatina, střední Polabí, střední Povltaví, Český kras a další), na Moravě prakticky chybí. Patří k silně ohroženým druhům naší flóry - C2r.

Listopad 2012

Křižák skvostný - Aculepeira ceropegia (Walckenaer, 1802) je u nás jediným zástupcem svého rodu. V České republice hojný druh po celém území. Obývá různá otevřená stanoviště, nejčastěji se s ním setkáme na loukách, stráních, okrajích cest a lesů. Nejpočetnější bývá hlavně v podhůří. Foceno počátkem června 2012 na Marschnerově louce u Chřibské.       Křižák skvostný - Aculepeira ceropegia (Walckenaer, 1802) má na zádech kresbu podobající se dubovému listu. Proto dostal v angličtině jméno oak spider.   Foceno počátkem června 2012 v přírodní rezervaci Marschnerova louce u Chřibské.       Křižák skvostný - Aculepeira ceropegia (Walckenaer, 1802) mívá sítě asi 50 cm nad zemí mezi křovinami, ale i na polích mezi kulturními rostlinami. Národní park České Švýcarsko, přírodní rezervace Marschnerova louka u Chřibské, červen 2012.

Křižák skvostný (Aculepeira ceropegia) nemá na zádech kříž, ale kresbu, která připomíná dubový list. Proto se anglicky nazývá oak spider. Samici pavouka jsem fotila počátkem června 2012 v Národním parku České Švýcarsko.

Okáč voňavkový (Brintesia circe, Fabricius, 1775) odpočívá na dubovém listu. Je velmi plachý. CHKO Bílé Karpaty, NPR Porážky, červenec 2012.       Okáč voňavkový (Brintesia circe, Fabricius, 1775). CHKO Bílé Karpaty, NPR Porážky, červenec 2012.       Okáč voňavkový (Brintesia circe, Fabricius, 1775) patří k velkým, výrazně zbarveným okáčům. V České republice dosahuje severní hranice svého rozšíření. Je velmi plachý. CHKO Bílé Karpaty, červenec 2012.

Okáče voňavkového (Brintesia circe) už jsem sice v galerii měla, ale pouze na jediném snímku. Počátkem července jsem v Bílých Karpatech měla na tohoto výrazného, ale plachého a mrštného motýla větší štěstí a tak jsem galerii mohla doplnit do konce i o jakýsi pokus "letovek".

Říjen 2012

Krásnoplodka vidličnatá (Callicarpa dichotoma) pochází z Číny a Japonska. Dorůstá výšky 1,5 - 2 metry. Listy jsou opadavé. Kvete růžovými a bílými květy. Plodem je fialová bobule. Fotografováno počátkem října 2012, japonská zahrada botanické zahrady v Praze - Troji.
      Réva vinná (Vitis vinifera) je rostlina z čeledi révovitých. Její zralé plody (bobule) se používají především jako surovina pro výrobu vína a dalších nápojů, ale též k přímé konzumaci. Někdy se označuje též jako evropská réva nebo jako ušlechtilá réva.       Pivoňkovité (Paeoniaceae) můžete obdivovat nejen v době květu, ale také na podzim, kdy listy mnoha druhů září sytými barvami. Počátek října, botanická zahrada v Praze Troji.

Na podzim dovedou zahrady okouzlit své návštěvníky nejen sytě zbarvenými květy, ale také pozoruhodně zbarvenými listy či plody. Není divu, že keř původem z Japonska a Číny získal díky svým fialovým plodům připomínajícím fialové korálky výstižný český název krásnoplodka vidličnatá. Fotografie jsem pořídila v botanické zahradě v Praze Troji. Více jich najdete v samostatném albu.

Ocún kavkazský (Colchicum speciosum), též zvaný nádherný či ozdobný. Fotografováno 3. října 2012 v pražské botanické zahradě v Troji.       Ocún kavkazský (Colchicum speciosum), též zvaný nádherný či ozdobný. Fotografováno 3. října 2012 na pivoňkové louce v botanické zahradě v Praze - Troji.       Ocún kavkazský (Colchicum speciosum), též zvaný nádherný či ozdobný. Fotografováno 3. října 2012 na pivoňkové louce v botanické zahradě v Praze - Troji.

Ocún kavkazský (Colchicum speciosum), též zvaný nádherný či ozdobný má sytější květy než u nás běžně rostoucí ocún jesenní (Colchicum autumnale). Fotografováno 3. října 2012 na pivoňkové louce v botanické zahradě v Praze - Troji (severní část zahrady, kam je velmi snadný přístup od sídliště Bohnice).

Září 2012

Hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea) kvete od července do září. Květy jsou sytě modré, 5-četné. Patří mezi ohrožené druhy naší květeny (C3). Krkonoše, okolí Harrachova, září 2012.       Hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea) najdete i v našich dalších pohořích, ale symbolem se stal pro Krkonoše. Už při založení Krkonošského národního parku se objevil v jeho znaku. Ústředním motivem znaku zůstaly hořcové květy i po změně loga KRNAP v roce 2008. Krkonoše, okolí Harrachova, září 2012.       Jediná rostlina hořce tolitovitého (Gentiana asclepiadea) kvetla podél lesní cesty bíle. Všechny ostatní hořce měly onu známou sytě modrou barvu. Hořec tolitovitý patří mezi ohrožené druhy naší květeny (C3). Krkonoše, září 2012.

Hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea) roste ve vlhčích horských lesích a lesních lemech, stejně jako na světlých loukách, také podél cest, v pásmu od pahorkatin až do subalpínského stupně. Přirozený výskyt je v Jizerských horách, Krkonoších, Moravskoslezských Beskydech a Javorníkách, odkud zřídka sestupuje do nižších poloh. Symbolem se však stal pro Krkonoše. Už při založení Krkonošského národního parku se objevil v jeho znaku. Ústředním motivem znaku zůstaly květy hořce tolitového i po změně loga KRNAP v roce 2008. Hořec tolitovitý kvete sytě modře, vzácně můžete pozorovat bílé květy, zdobené jen drobnými zelenými tečkami a proužky. Kvete od července do září. Patří mezi ohrožené druhy naší květeny (C3).

Srpen 2012

Mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus) má 4 - 10 květů v květenství (podstatný rozdíl od mečíku bahenního, který má květů méně). Patří k silně ohroženým druhům naší květeny (C2b). Bílé Karpaty, NPR Porážky, červenec 2012.
      Mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus) roste na vlhkých loukách, ve vlhkých lesních světlinách a kvete od června do srpna. Patří k silně ohroženým druhům naší květeny (C2b). Bílé Karpaty, NPR Porážky, červenec 2012.
      Mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus) má 4 - 10 květů v květenství (podstatný rozdíl od mečíku bahenního, který má květů méně). Patří k silně ohroženým druhům naší květeny (C2b). Bílé Karpaty, NPR Porážky, červenec 2012.

Mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus) je vytrvalá bylina s podzemní hlízou, 30–80 cm vysoká, s přímou lodyhou. Nejspodnější list je tupý, asi 15 mm široký. Patří k silně ohroženým druhům naší květeny (C2b).

Hořec křížatý (Gentiana cruciata) patří mezi silně ohrožené druhy naší květeny (C2b). V České republice je jedinou živnou rostlinou modráska hořcového Rebelova (Maculinea alcon rebeli).  Červenec 2009, Milovice, Středočeský kraj.       Hořec křížatý (Gentiana cruciata) patří mezi silně ohrožené druhy naší květeny (C2b). V České republice je jedinou živnou rostlinou modráska hořcového Rebelova (Maculinea alcon rebeli).  Červenec 2009, Milovice, Středočeský kraj.       Hořec křížatý (Gentiana cruciata) patří mezi silně ohrožené druhy naší květeny (C2b). Právě tato rostlina je u nás jedinou živnou rostlinou modráska hořcového, který klade svá vajíčka na listy. Červenec 2012, Horní Němčí, přírodní rezervace Drahy.

Hořec křížatý (Gentiana cruciata) patří mezi silně ohrožené druhy naší květeny (C2b). Právě tato rostlina je u nás jedinou živnou rostlinou modráska hořcového, který klade svá vajíčka na listy. Ve starší literatuře bývá hořec křížatý uváděn také jako hořec křížkatý, hadovník, prostřelenec, prostřelené koření .

Červenec 2012

Lilie zlatohlavá (též zlatohlávek) - Lilium martagon, patří k vzácenějším druhům, které vyžadují další pozornost (C4). Bílé Karpaty, přírodní rezervace Dolnoněmčanské louky, červenec 2012.       Lilie zlatohlavá - Lilium martagon má i řadu lidových názvů: jakubská hůl, lilie
zlatá, máselník, potřička, závojek,
zlatohlav, zlatohlávek. Bílé Karpaty, přírodní rezervace Dolnoněmčanské louky, červenec 2012.       Lilie zlatohlavá - Lilium martagon Roste obvykle ve světlých lesích, ve vyšších polohách se nevyhýbá ani otevřeným loukám. Bílé Karpaty, přírodní rezervace Dolnoněmčanské louky, červenec 2012.

Lilie zlatohlavá (Lilium martagon) v naší krajině působí jakoby se tu ocitla tak trochu omylem. Není divu, že má řadu lidových názvů: jakubská hůl, lilie zlatá, máselník, potřička, závojek, zlatohlav, zlatohlávek. V minulosti jsem ji obdivovala v CHKO Český kras i v Českém středohoří, kde rostla na částečně zastíněných místech poblíž turistických cest. Počátkem července 2012 jsem ji potkala v přírodní rezervaci Dolnoněmčanské louky v Bílých Karpatech.

Bělopásek tavolníkový (Neptis rivularis) obývá světlé lesy i jejich okraje a patří mezi naše ohrožené druhy. Živnou rostlinou housenek je tavolník. V roce je pouze jedna generace, která se postupně objevuje od poloviny června do poloviny srpna.       Bělopásek tavolníkový (Neptis rivularis) obývá světlé lesy i jejich okraje a patří mezi naše ohrožené druhy. Třeboňsko, červenec 2012.       Bělopásek tavolníkový (Neptis rivularis) obývá světlé lesy i jejich okraje a patří mezi naše ohrožené druhy. Třeboňsko, červenec 2012.

Bělopásek tavolníkový (Neptis rivularis) obývá světlé lesy i jejich okraje a patří mezi naše ohrožené druhy motýlů. Živnou rostlinou housenek je v našich podmínkách tavolník vrbolistý (Spiraea salicifolia). V roce má pouze jednu generaci, setkat se s ním můžete od poloviny června do poloviny srpna díky postupnému líhnutí. Třeboňsko, červenec 2012.

Dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum) saje nektar na tzv. motýlím keři - komule Davidova (Buddleia davidii). Červenec 2011, Francie, Pikardie, Amiens.       Dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum) saje za letu nektar na komuli Davidově. Červenec 2011, Francie, Pikardie, Amiens.       Dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum) saje nektar na tzv. motýlím keři - komule Davidova (Buddleia davidii). Červenec 2011, Francie, Pikardie, Amiens.

Dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum) saje za letu nektar na tzv. motýlím keři - komule Davidova (Buddleia davidii). Vzpomínka na loňskou dovolenou ve Francii. Snímek vznikl při zpáteční cestě při zastavení v historickém městě Amiens, které je tradiční metropolí regionu Pikardie (Picardie).

Červen 2012

Žluťásek borůvkový (Colias palaeno) létá velmi rychle a ne vždy umožní fotografovi přiblížit se na dostatečnou vzdálenost. Pro první snímek raději nasazuji objektiv 200 mm a teprve později zkouším štěstí z větší blízkosti. NP Šumava, červen 2012.       Žluťásek borůvkový (Colias palaeno) se nefotografuje právě snadno. Pokud už na chvíli usedne, mívá většinou zavřená křídla. O to větší radost jsem ze snímku s otevřenými křídly měla. Šumava, červen 2012.       Žluťásek borůvkový (Colias palaeno) saje na starém kmenu. NP Šumava, červen 2012.

Žluťásci patří do čeledi běláskovití. Ráda jsem přijala pozvání na výpravu za žluťáskem borůvkovým. Potvrdil svou pověst skvělého letce, ale přesto se podařilo nějaké snímky pořídit.

Hnědásek osikový (Euphydryas maturna) byl v Čechách dlouho považován za vyhynulého. Jeho výskyt byl potvrzen v Polabí. Období letu jedné generace je v květnu a v červnu. Kriticky ohrožený.       Hnědásek osikový (Euphydryas maturna) byl v Čechách dlouho považován za vyhynulého. Jeho výskyt byl potvrzen v Polabí. Období letu jedné generace je v květnu a v červnu. Kriticky ohrožený.       Hnědásek osikový (Euphydryas maturna) s oblibou saje nektar na ptačím zobu obecném (Ligustrum vulgare). Kriticky ohrožený druh, jeden z nejohroženějších druhů denních motýlů v České republice.

K motýlům z čeledi babočkovití jsem v červnu přidala snímky kriticky ohroženého hnědáska osikového. Když jsem před dvě lety sledovala v České televizi zprávy o tom, že tenhle krásný motýl už asi na lokalitě v Polabí nepřežije, neměla jsem radost. Tenkrát jsem si říkala, že tohoto krasavce už asi do své galerie nikdy nepřidám. A rok se s rokem sešel, poněkud se zlepšila péče o lokalitu a zdá se, že se hnědásku osikovému daří o něco lépe. Ale vyhráno určitě ještě nemá.

Lišaj vrbkový (Deilephila elpenor) má od května do července jednu generaci. Přezimujícím stadiem je kukla. Polabí, květen 2012.       Lišaj vrbkový (Deilephila elpenor) má od května do července jednu generaci. Rozpětí křídel 45 - 60 mm. Přezimujícím stadiem je kukla. Polabí, květen 2012.       Lišaj vrbkový (Deilephila elpenor) má od května do července jednu generaci. Rozpětí křídel 45 - 60 mm. Přezimujícím stadiem je kukla. Polabí, květen 2012.

Do galerie lišajovití přibyly snímky nového druhu. Ačkoli je lišaj vrbkový motýl s převážně noční aktivitou, setkala jsem se s ním v Polabí za slunečného dne kolem poledne. Oproti loni pozorovanému lišaji kyprejovému (40 - 45 mm) má lišaj vrbkový větší rozpětí křídel (45 - 60 mm).

Usušené oddenky hasivky orličí (Pteridium aquilinum) se v době hladu využívaly k pečení chleba nebo se z nich vařilo pivo.
      Hasivka orličí (Pteridium aquilinum), České Švýcarsko, Vysoká Lípa, červen 2012.       Hasivka orličí (Pteridium aquilinum) ke svému zvláštnímu druhovému názvu přišla proto, že na šikmém průřezu dolní části řapíku vytvářejí cévní svazky obraz, který se podobá dvouhlavému orlu.

Do galerie kapradiny jsem přidala hasivku orličí, kterou jsem obdivovala jen kousek za Vysokou Lípou v Českém Švýcarsku.

Květen 2012

Hlaváček (též ohníček) letní (Adonis aestivalis) je silně ohroženou rostlinou (C2). Jedná se o polní plevel. Roste na polích, zvláště na suchých vápnitých půdách či na půdách jílovitých. Vyskytuje se v teplých oblastech Čech a Moravy, jinde vzácně.       Hlaváček (též ohníček) letní (Adonis aestivalis) je silně ohroženou rostlinou (C2). Jedná se o polní plevel. Bílé Karpaty, NPR Zahrady pod Hájem, květen 2012.       Hlaváček letní je lidově nazýván mnoha názvy: červánky, hořká tráva, hlaváč, kačenky, kominíčky, ohníček, polní kohoutek, polní růžička, rozstříhaný mák, slepičí prdelka, slepomak, slepý mák, voloočko. Bílé Karpaty, NPR Zahrady pod Hájem, květen 2012.

Do galerie pryskyřníkovitých rostlin přibyl další silně ohrožený druh - hlaváček letní (Adonis aestivalis). Ačkoli je to plevel, moc se mi líbí. Oproti hlaváčku jarnímu jsou rostliny hlaváčku letního vyšší, květy jsou jednodušší a zářivě oranžové. 

Přástevník chrastavcový (Diacrisia sannio) je rozšířený a hojný druh různých travnatých a křovinatých biotopů od stepí po vlhké louky žijící. Dospělci létají od května do srpna (někdy ve dvou generacích). Bílé Karpaty, NPR Čertoryje, květen 2012.       Přástevník chrastavcový (Diacrisia sannio) je rozšířený a hojný druh různých travnatých a křovinatých biotopů od stepí po vlhké louky žijící. Dospělci létají od května do srpna (někdy ve dvou generacích). Bílé Karpaty, NPR Čertoryje, květen 2012.       Přástevník chrastavcový (Diacrisia sannio), Bílé Karpaty, NPR Čertoryje, květen 2012.

Do galerie motýlů jsem přidala nové snímky samce přástevníka chrastavcového (Diacrisia sannio). Patří sice mezi motýly aktivní v noci, ale příležitostně je ho možné potkat i ve dne. Choval se přesně tak, jak píší v atlase: "plachý druh, zejména samci po vyrušení vyletují na krátkou vzádlenost a záhy usedají do vegetace..." Z toho usedání do trávy jsem měla pramalou radost, stále mi něco lezlo do záběru. Pak se mi ale přástevník na krátkou chvíli odměnil roztažením křídel, aby byl vidět v plné kráse.

Hlavinka horská (Traunsteinera globosa) bývala dřív nazývána vstavač hlavatý. Vyhledává sušší a slunná stanoviště, louky a pastviny, v pásmu od podhůří do hor. Patří mezi naše silně ohrožené druhy (C2). Květen 2012, Bílé Karpaty, NPR Čertoryje.
      Hlavinka horská (Traunsteinera globosa) bývala dřív nazývána vstavač hlavatý. Vyhledává sušší a slunná stanoviště, louky a pastviny, v pásmu od podhůří do hor. Patří mezi naše silně ohrožené druhy (C2). Květen 2012, Bílé Karpaty, NPR Čertoryje.
      Hlavinka horská (Traunsteinera globosa) patří mezi naše silně ohrožené druhy (C2). Možnými příčinami jeho ústupu jsou změny vlhkostních poměrů stanovišť, jejich obohacování nadměrným množstvím živin a změny způsobu péče o daná stanoviště. Květen 2012, Bílé Karpaty, NPR Čertoryje.

Svou fotografickou sbírku přírodních orchidejí, tedy rostlin z čeledi vstavačovité (Orchidaceae), jsem si rozšířila o rostlinu s poetickým názvem hlavinka horská (Traunsteinera globosa). Patří mezi naše silně ohrožené druhy rostlin (C2) a musela jsem se za ní vypravit hodně daleko. Díky nepříznivým zásahům do přírody roste už jen roztroušeně na jihovýchodní Moravě, Hrubém Jeseníku a Králickém Sněžníku. O to větší radost mám, že se mi ji podařilo objevit.

Papilio anchisiades z čeledi otakárkovití žije především v Texasu a Brazílii. 
      Morpho peleides patří do čeledi babočkovití a doma je ve Střední a Jižní Americe.       Papilio memnon z čeledi otakárkovití má zajímavě zdobenou především spodní stranu křídel.

Výstavy tropických motýlů ve skleníku Fata morgana pražské botanické zahrady v Troji jsou velmi lákavá. Přesto jsem v posledních letech fotila víc motýly v naší přírodě. Nejsou sice tak velcí a tak pestří jako jejich exotičtí kolegové, ale měla jsem radost, pokud jsem je objevila v jejich přirozeném prostředí.

Letos jsem se ocitla ve skleníku při focení pro víkendovou přílohu Hospodářských novin. Nedalo mi to a pak jsem se tam ještě jednou vypravila a pořídila pár snímků tropických krasavců. Více v galerii na mém webu - tropičtí motýli

Duben 2012 

Tařice skalní (Aurinia saxatilis L.) patří do čeledi brukvovitých, kvete v dubnu a květnu na suchých a slunných skalách i na zdech zřícenin. Lidové názvy: plesniváček, netojka, stinkové koření, šediváček, šedivka, tořice, tuřice. Patří mezi druhy vyžadující pozornost (C4).
      Tařice skalní (Aurinia saxatilis L.) zdobí koncem dubna a počátkem dubna mnohé prosluněné skály a zdi zřícenin. Foceno 26. dubna 2012 na vrchu Košťál v Českém středohoří.       Tařice skalní (Aurinia saxatilis L.) patří do čeledi brukvovitých. Výrazně žluté květy jsou uspořádány v hustých hroznech vzájemně skládajících chocholík. Jednotlivé květy stopkaté, 4četné, žluté,

Některé prosluněné skály koncem dubna doslova rozkvetou žlutými květy tařice skalní. S oblibou touto dobou navštěvuji vrch Košťál v Českém středohoří.

Violka Rivinova (Viola riviniana) je mezi violkami majícími lodyhu zaměnitelná s violkou lesní (Viola reichenbachiana). Květní stopky nesou nevonné květy s bledě modrou širokou korunou a bílou válcovitou ostruhou. České středohoří, duben 2012.       Violka Rivinova (Viola riviniana) - květní stopky nesou nevonné květy s bledě modrou širokou korunou a bílou válcovitou ostruhou. Vrch Košťál, České středohoří, duben 2012.       Otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), přírodní památka Košťálov, České středohoří, konec dubna 2012.

Protože jsem si uvědomila, že fialky (správně violky) nedovedu vůbec poznat jednu od druhé, řekla jsem si, že až nějakou potkám, také jí věnuji pár snímků. Tak tady je miniportrét první z nich, violky Rivinovy, kterou jsem míjela cestou na vrch Košťál.

V okolí zříceniny hradu Košťálov mívají reje otakárci fenykloví i ovocní. Chvíli neposedí, jen krátce přistanou a už zase sviští neuvěřitelnou rychlostí. Tu usednou na zem, tam na nějaké křoví. Většinou nejsou ta místa ani dostupná. Pomohla jsem si tentokrát tedy tím nejdelším - 400 mm objektivem.

Perleťovec prostřední (Argynnis adippe) - imágo létá podobně jako ostatní velcí perleťovci přes celé léto, od června do srpna. Přezimuje housenka. NPR Čertoryje, červenec 2010.       Okáč třeslicový (Coenonympha glycerion) se vyskytuje na vlhkých podhorských lukách v jediné generaci, která poletuje v červnu a v červenci. Přezimuje housenka. Kováry, červen 2010.       Pestrobarvec petrklíčový (Hamearis lucina) je ohrožený druh, který je vázán na mozaiku zarostlejších ploch (s mladými stromy do výšky ca 5 metrů) a otevřených vlhkých pasek či louček. Téměř všude má jedinou generaci (od dubna do června). CHKO Český kras, 29. dubna 2010.

V galeriích přibylo v druhém dubnovém týdnu hodně dalších druhů motýlů, které jsem měla v archivu. Snažila jsem se co nejvíc rozšířit fotky druhů, které jsem v minulosti pozorovala. To proto, že se v pátek 13. dubna v příloze Hospodářských novin Víkend objevilo v rubrice Moje řeč povídání o mém focení a pozorování motýlů. A kdyby jen povídání. Musela jsem se při té příležitosti nechat i vyfotit. Na hlavě a na ruce mi posedávají dva obří motýli, kteří se na mne po mnoha domluvách usadili při fotografování ve skleníku Fata morgana.

Soumračník rezavý (Ochlodes sylvanus) létá v travnatých biotopech od června do srpna v jediné generaci. NPR Čertoryje, červenec 2010.       Soumračník jahodníkový (Pyrgus malvae) má od dubna do srpna dvě generace. Přezimují kukly. CHKO Český kras, duben 2010.       Soumračník máčkový (Erynnis tages) patří k nejhojnějším soumračníkům. Má v roce dvě generace, jednu brzy na jaře, druhou v červenci a v srpnu. Kovárské stráně, červen 2010.

Do galerií na webu jsem doplnila všechny zástupce čeledi soumračníkovitých (Hesperiidae), které jsem zatím při svých toulkách naší přírodou spatřila. Jsou to malí až středně velcí denní motýli se zavalitým tělem, širokou hlavou a tykadly na konci rozšířenými a končícími často háčkem.

Zatím jsem pozorovala těchto 13 druhů: soumračník mochnový, soumračník slézový , soumračník černohnědý, soumračník jahodníkový, soumračník máčkový, soumračník proskurníkový, soumračník skořicový, soumračník metlicový, soumračník čárkovaný, soumračník čárečkovaný, soumračník žlutoskvrnný, soumračník jitrocelový, soumračník rezavý.

Babočka paví oko - Inachis io (Linnaeus, 1758) patří mezi motýly, kteří přezimují jako dospělci a na jaře vylétají jakmile se oteplí. Fotografováno v Ondřejově u Prahy, 28. března 2012.       Žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhamni) má jedinou generaci v roce. Bývá k vidění velmi časně na jaře, stačí, když se jen trochu oteplí. Ondřejov 28. března 2012.       Babočka paví oko - Inachis io (Linnaeus, 1758) hoduje na primulích. Fotografováno v Ondřejově u Prahy, 28. března 2012.

Při přípravě článku Kde se vzali první jarní motýli? jsem doplnila do galerie snímky babočky paví oko na primulích a přibyl jarní snímek i v galerii žluťáska řešetlákového.

Modrásek krušinový (Celastrina argiolus), Mělnicko, červenec 2009.       Samice modráska krušinového (Celastrina argiolus) klade vajíčka. Červenec 2009, přírodní památka Salabka, Praha.       Modrásek krušinový (Celastrina argiolus), Mělnicko, červenec 2009.

Snímky motýlů pořízené v době, kdy jsem ještě neměla tento web, procházím postupně. Nově jsem přidala galerii se snímky modráska krušinového.

Březen 2012

Ladoňka vídeňská (Scilla vindobonensis Speta) je druh jednoděložné rostliny z čeledi hyacintovité (Hyacinthaceae). Patří k ohroženým druhům naší květeny (C3). Fotografováno 16. 3. 2012 v přírodní rezervaci Pístecký les v Poohří.       Ladoňka vídeňská (Scilla vindobonensis Speta) je druh jednoděložné rostliny z čeledi hyacintovité (Hyacinthaceae). Patří k ohroženým druhům naší květeny (C3). Fotografováno 16. 3. 2012 v přírodní rezervaci Pístecký les v Poohří.       Ladoňka vídeňská (Scilla vindobonensis Speta) patří k ohroženým druhům naší květeny (C3). Fotografováno 16. 3. 2012 v přírodní rezervaci Pístecký les v Poohří, kde je zastoupena podstatně méně než proslulé bledule jarní.

Přírodní rezervace Pístecký les v Poohří je proslulá především výskytem bledule jarní, ale obdivovat tu můžete i ladoňku vídeňskou.

Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) se chystá rozkvést. Přírodní památka Dobříňský háj, Polabí, 16. 3. 2012.       Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) je hlavním předmětem ochrany v přírodní památce Dobříňský háj nedaleko Roudnice nad Labem.       Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), místními nazývaná též sněženka předjarní, má ráda především lužní lesy a vlhké louky. Přírodní památka Dobříňský háj, Polabí, 16. 3. 2012.

Sněženky jsem fotila v Polabí, konkrétně v přírodní památce Dobříňský háj. Více v článku Jděte do háje... Fotogalerie i dříve nafocených sněženek je tady: sněženka podsněžník

Sýkora modřinka (Cyanistes caeruleus) je menší než vrabec. Fotografováno 11. února 2012 v osadě Frauenberg (poblíž bavorského Haidmühle).       Sýkora uhelníček (Parus ater) hoduje v koruně smrku na semenech šišek. Fotografováno koncem září 2011 v Bavorském lese cestou na Luzný (Lusen).       Sýkora uhelníček (Parus ater) je typickou sýkorou jehličnatých lesů. V horách se vyskytuje až k hranici lesa. Fotografováno 11. února 2012 v osadě Frauenberg (poblíž bavorského Haidmühle).

První snímek, na kterém se mi podařilo zachytit sýkoru uhelníček (Parus ater) je možné považovat spíše za dokumentační. Objektiv 70-200 mm byl na zachycení ptáka mlsajícího semena v koruně smrku opravdu hodně krátký. Ale neodolala jsem a pár záběrů téhle sýkorky jsem pořídila. Bylo to koncem září cestou na vrch Luzný (Lusen). O pár měsíců později, v těch největších únorových mrazech, jsem cestou na Třístoličník (Dreisesselberg) pozorovala neposedné sýkorky ve spleti větviček na kraji bavorské obce Haidmühle. Vedle modřinek a koňader hojně využívala pohostinnosti místních krmítek právě sýkora uhelníček.

Únor 2012

Talovín zimní - Eranthis hyemalis rozkvetl krátce po velkých únorových mrazech. Fotografováno 22. února 2012, Praha - Strašnice v zahrádce chráněné budovou. Minimální teplota dne byla 3,8 a maximální 8,8 stupně Celsia.       Talovín zimní - Eranthis hyemalis z čeledi pryskyřníkovitých. Fotografováno 25. února 2012, Praha - Strašnice v zahrádce chráněné budovou.       Talovín zimní - Eranthis hyemalis patří k prvním květům, které se koncem zimy objevují v našich zahrádkách. Fotografováno 25. února 2012, Praha - Strašnice v zahrádce chráněné budovou.

Do fotogalerie talovínu zimního jsem přidala nové snímky z letošního jara. Fotila jsem je v podobném období jako loni, jen rozdíl minimálních teplot v těch dnech byl asi 13 stupňů Celsia. Mám velikou radost, pokud mé stránky potěší ještě někoho dalšího. Děkuji tedy paní Evě, které můj web představila na svém blogu duhovaposelstvi.blog.cz

Dorůstající Měsíc, fáze 39%, stáří 6,64 dní. Fotografováno v Praze 10 - Strašnicích, 30. ledna 2012.       Na rozhraní světla a stínu je ve spodní části patrný kráter Clavius. Dorůstající Měsíc, fáze 49%, stáří 8,02 dní. Fotografováno v Praze 10 - Strašnicích, 1. února 2012.       Měsíc v úplňku, fáze 100%, stáří 15,64 dní. Fotografováno v Praze 10 - Strašnicích, 8. února 2012.

Díky facebookové stránce Měsíc - dobrý přídal nás všech mám pocit, že jsem velmi dobře informována o aktuálním a zajímavém dění na noční obloze. Únorová výprava na pražský vrch Vítkov, kdy jsem fotografovala večerní setkání mladého Měsíce s Venuší mne zaujala a já pak od 30. ledna do 8. února večer co večer putovala za barák a snažila se zachytit jak pěkně Měsíc dorůstá. Díky tomu jsem mohla fotogalerii Měsíce doplnit řadou navazujících snímků.

Samec kosa černého (Turdus merula). Fotografováno 4. února 2012 v Botanické zahradě v Praze - Troji.       Samec kosa černého (Turdus merula). Fotografováno 4. února 2012 v Botanické zahradě v Praze - Troji.       Drozd kvíčala (Turdus pilaris) je pěvec veliký asi jako kos černý, se štíhlým tělem, poměrně dlouhým ocasem a tenkým zašpičatělým zobákem. Fotografováno 4. února 2012 v Praze - Troji.

Kromě kosa černého, kterého jsem fotografovala téměř na den přesně v botanické zahradě v Praze - Troji, jsem do galerie ptáků přidala snímky dalšího zástupce čeledi drozdovitých - drozda kvíčalu.

Leden 2012

Hnědásek chrastavcový (Euphydryas aurinia) je kriticky ohrožený motýl patřící k nejohroženějším druhům denních motýlů v Evropě. Na území České republiky se nachází pouze v západních Čechách. Živnou rostlinou je pouze čertkus luční (Succisa pragensia). Fotografováno v červnu 2011.       Hnědásek chrastavcový (Euphydryas aurinia) je kriticky ohrožený motýl patřící k nejohroženějším druhům denních motýlů v Evropě. Na území České republiky se nachází pouze v západních Čechách. Fotografováno v červnu 2011.       Soumračník jitrocelový (Carterocephalus palaemon) má na rubu křídel velké, tmavě ohraničené skvrny. Fotografováno na Džbánsku, 22. května 2011.

Zimní měsíce využívám k postupnému doplňování snímků ve fotogalerii motýlů. V této době je tam 338 snímků, které představují na 80 druhů denních i nočních motýlů. Hnědásek chrastavcový patří k druhům, které jsem v loňském roce v přírodě pozorovala poprvé.


Archiv novinek

© Copyright Radka Páleníková 2010 - 2019. All rights reserved. For any using of photography and text contact author.
Jakékoliv použití fotografií či textů bez svolení autorky není dovoleno.
web created by Martin Patera
Template by W3layouts