Novinky z roku 2011

Prosinec 2011

Hadec neboli serpentinit je silně bazická tmavozelená či černozelená hornina dobře akumulující teplo. Hadcové půdy jsou bohaté na hořčík, ale velmi chudé na živiny. Fotografováno 22. dubna 2011.       Jmelí bílé (Viscum album) na borovici v Mohelenské hadcové stepi. Duben 2011.       Kaplička na okraji Mohelenské hadcové stepi.

Vzpomínka na dubnovou návštěvu v Národní přírodní rezervaci Mohelenská hadcová step - radkapalenikova.cz/galerie/krajina-mesta/mohelenska-hadcova-step-npr Rezervace leží nad meandrem řeky Jihlavy lidově nazývaným "Čertův ocas", nedaleko obce Mohelno v okrese Třebíč.

Fotografií čeká z letošního roku k upravení ještě nemálo, ale Mohelenská hadcová step dostala přednost jistě zaslouženě. Nejen kvůli vzpomínce na krásně rozkvetlé stromy a keře, ale hlavně kvůli  trsům jmelí v korunách borovic. Mohla jsem doplnit album, v kterém je jmelí bílé (Viscum album) - radkapalenikova.cz/galerie/rostliny/ochmetovite/jmeli-bile

Orel stepní (Aquila nipalensis) patří do čeledi jestřábovitých. Nešetří hlasitými zvukovými projevy. Stanice terénní ochrany přírody STOP Lipec.       Orel stepní (Aquila nipalensis) je středně velký orel s rozpětím křídel 165 - 190 cm, dorůstá délky 62 - 74 cm. Řád dravci (Accipitriformes), čeleď jestřábovití (Accipitridae). Stanice terénní ochrany přírody STOP Lipec.       Orel stepní (Aquila nipalensis) má ozobí, koutky zobáku a prsty výrazně žluté. Zobák je u kořene šedý, nakonci černý, oko hnědé. Stanice terénní ochrany přírody STOP Lipec.

Orel stepní (Aquila nipalensis) patří mezi dravce z čeledi jestřábovitých. Na území České republiky byl pozorován velmi vzácně. Fotografovaný jedinec pochází se Stanice terénní ochrany přírody STOP. Více snímků v albu - radkapalenikova.cz/galerie/ptaci/dravci/orel-stepni

Ježek východní (Erinaceus concolor) má potřebu se co nejrychleji někam schovat. Ježčice Jasmína je v péči Stanice ochrany přírody STOP v Lipci.       Ježek východní (Erinaceus concolor) žije ve střední a východní Evropě, Balkánském poloostrově, západní hranici výskytu tvoří Polsko, Česká republika a Rakousko. Bodliny má nepravidelně pruhované či jednobarevné, směřující do stran (rozcuchané).       Ježek východní (Erinaceus concolor) je největší evropský hmyzožravec. Ježčice Jasmína je v péči Stanice ochrany přírody STOP v Lipci.

Ježek východní (Erinaceus concolor) patří ke zvířatům, která běžně v přírodě fotografovat nemůžete. Je příliš plachý a navíc ožívá až v nočních hodinách. Něco jiného je, když máte možnost fotografovat zvíře, které se z nějakého důvodu (zranění, příliš nízká váha pro přezimování) ocitlo v lidské péči. V albu si můžete prohlédnout více snímků tohoto druhu ježka, konkrétně ježčí slečnu Jasmínu: radkapalenikova.cz/galerie/savci/jezkoviti/jezek-vychodni

Veverka obecná (Sciurus vulgaris) s vlašským ořechem v tlamě míří do skrýše. Mladá Boleslav, lesopark Štěpánka, 13. listopadu 2011.       Veverka obecná (Sciurus vulgaris) se díky barvě svého kožíšku nádherně vyjímá v podzimním lese. Mladá Boleslav, lesopark Štěpánka, 13. listopadu 2011.       Veverka obecná (Sciurus vulgaris) utíká s ořechem do své lesní zimní skrýše. Lesopark Štěpánka, Mladá Boleslav, 13. listopadu 2011.

17 nových snímků přibylo ve fotogalerii věnované veverce obecné (Sciurus vulgaris). Album se snímky z října 2010 a listopadu 2011 najdete na adrese: radkapalenikova.cz/galerie/savci/veverkoviti/veverka-obecna

Sýkora koňadra (Parus major) je velká jako vrabec. Lesopark Štěpánka, Mladá Boleslav, 13. listopadu 2011.       Sýkora koňadra (Parus major) je velká jako vrabec. Lesopark Štěpánka, Mladá Boleslav, 13. listopadu 2011.       Sýkora babka (Parus palustris, syn. Poecile palustris) je menší než vrabec. Lesopark Štěpánka, Mladá Boleslav, 13. listopadu 2011.

Po listopadové návštěvě mladoboleslavského lesoparku Štěpánka jsem doplnila album věnované sýkorovitým (Paridae). Konkrétně přibyly snímky sýkory koňadry a sýkory babky. Více ve fotogalerii - radkapalenikova.cz/galerie/ptaci/sykoroviti

Listopad 2011

Volavka popelavá (Ardea cinerea) je velký brodivý pták z čeledi volavkovitých. V Evropě se jedná o největšího zástupce volavek.       Volavka popelavá (Ardea cinerea) je velký brodivý pták z čeledi volavkovitých. V Evropě se jedná o největšího zástupce volavek.       Volavka popelavá (Ardea cinerea) jménem Káča, Stanice terénní ochrany přírody Lipec, Vysočina, říjen 2011.

Volavka popelavá (Ardea cinerea) - více ve fotogalerii - radkapalenikova.cz/galerie/ptaci/brodivi/volavka-popelava

Orel mořský (Haliaeetus albicilla) - Poseidon, patří k obyvatelům Stanice terénní ochrany přírody Lipec. Říjen 2011.       Orel mořský (Haliaeetus albicilla) - Poseidon, patří k obyvatelům Stanice terénní ochrany přírody Lipec. Říjen 2011.       Orel mořský (Haliaeetus albicilla) - Poseidon ze Stanice terénní ochrany přírody Lipec.

Orel mořský (Haliaeetus albicilla), o kterého se starají ve Stanici terénní ochrany přírody Lipec, se jmenuje Poseidon. Více snímků si můžete prohlédnout ve fotogalerii - radkapalenikova.cz/galerie/ptaci/dravci/orel-morsky

Prase divoké (Sus scrofa). Selata jsou zpočátku hnědá a světle pruhovaná. Kvído, Stanice terénní ochrany přírody Lipec. Říjen 2010.
      Prase divoké (Sus scrofa) přeskočí i malý vodní příkop. Kvído trochu povyrostl, ale vděčným objektem pro fotografy je stále. Říjen 2011.  
      Prase divoké (Sus scrofa) - Kvído se stalo miláčkem účastníků fotografických workshopů na Vysočině. Říjen 2010.

Kvído je prase divoké (Sus scrofa), které se od roku 2010 stalo obyvatelem Stanice terénní ochrany přírody Lipec. Je milým zpestřením fotografických workshopů. Zatímco v říjnu 2010 byl Kvído roztomilé pruhované selátko, které jste mohli vzít do náruče, o rok později už byste ho chovali v náručí velmi obtížně.

Kvída před rokem a nyní si můžete prohlédnout v téhle fotogalerii: radkapalenikova.cz/galerie/savci/prase-divoke

Říjen 2011

Koncem září jsme se opět vypravila do Bavorského lesa. Celoročně je tu možné navštívit rozsáhlý areál zvířecích výběhů (250 hektarů), který leží na samém okraji Národního parku v lesní krajině mezi obcemi Neuschönau a Altschönau. Návštěvníci mohou u 16 velkých výběhů a voliér pozorovat 36 druhů ptáků a savců.

Luzný (německy: Lusen) - hora v centrální části německé strany Šumavy (Bavorského lesa) v těsné blízkosti hranic s Českou republikou. Fotografováno z tzv. Letní cesty, 29. září 2011.       Paseka u cesty na Luzný (Lusen) je hustě pokrytá borůvčím. Postupně z něj vyrůstají nové stromky. 29. září 2011.       Letní cesta (Sommerweg) na Luzný (Lusen) je zakončena strmým stoupáním po žulových balvanech zvaným Žebřík do nebe (Himmelsleiter). Konec září 2011.

Vrch Luzný/ Lusen (1 373 m n.m.) se nachází přibližně 400 metrů od hranice s Českou republikou. Z vrcholku je krásný pohled na Šumavu a Bavorský les. Kůrovcem způsobená kalamita z konce 90. let 20. století je sice nepřehlédnutelná, ale právě díky ní můžete pozorovat jedinečnou obnovu horského lesa - radkapalenikova.cz/galerie/krajina-mesta/bavorsky-les/luzny-1373-m-n-m

Vydra říční (Lutra lutra) je známá lasicovitá šelma a jediný druh vydry vyskytující se na území České republiky. Fotografováno 30. září 2011 v areálu zvířecích výběhů v Bavorském lese poblíž Neuschönau.
       Vydra říční (Lutra lutra) svádí boj s klacíkem. Fotografováno 30. září 2011 v areálu zvířecích výběhů v Bavorském lese poblíž Neuschönau.
      Vydra říční (Lutra lutra) přemisťuje podzimní listí. Areál zvířecích výběhů v Bavorském lese poblíž Neuschönau, 30. září 2011.

Vydra říční (Lutra lutra) je sice šelma s převážně noční aktivitou, ale pokud budete trpěliví, můžete si její dovádění v jakémsi malém jezírku náležitě užít. Fotografie vydry říční v mé galerii: radkapalenikova.cz/galerie/savci/lasicoviti/vydra-ricni

Červenka obecná (Erithacus rubecula) je malý pták z čeledi lejskovitých. Areál zvířecích výběhů v Bavorském lese poblíž Neuschönau, 30. září 2011.       Červenka obecná (Erithacus rubecula) je dobře poznat podle sytě oranžové náprsenky. Areál zvířecích výběhů v Bavorském lese poblíž Neuschönau, 30. září 2011.       Červenka obecná (Erithacus rubecula) je malý pták z čeledi lejskovitých. Areál zvířecích výběhů v Bavorském lese poblíž Neuschönau, 30. září 2011.

Červenka obecná (Erithacus rubecula) je malý pták z čeledi lejskovitých. Všimla jsem si jí už v zimě při návštěvě voliéry tetřeva hlušce. K mému potěšení se červenka znovu objevila i při mé podzimní návštěvě Bavorského lesa. A to na větvičce, na které posedávala už v zimě. K mé velké lítosti ji však příchod dalších návštěvníků zaplašil. Tady je tedy alespoň pár snímků, které jsem stačila pořídit: radkapalenikova.cz/galerie/ptaci/cervenka-obecna

Září 2011

Břečťan popínavý (Hedera helix) hojně roste na hřbitovech. Kvete koncem léta až počátkem podzimu. Květy se objevují až na starších rostlinách. Fotografováno 16. září 2011 v Praze na Olšanských hřbitovech.       Břečťan popínavý (Hedera helix) hojně roste na hřbitovech. Praha, Olšanské hřbitovy, 16. září 2011.       Břečťan popínavý (Hedera helix) hojně roste na hřbitovech. Kvete koncem léta až počátkem podzimu. Květy se objevují až na starších rostlinách. Fotografováno 16. září 2011 v Praze na Olšanských hřbitovech.

Břečťan popínavý kvete poměrně pozdě a navíc pouze na starších rostlinách. Ne každý tedy ví, jak vypadají jeho květy. Právě koncem léta a počátkem podzimu je možné kvetoucí břečťany vidět. Velmi často je najdete na starých hřbitovech. Nemálo rozkvetlých jedinců jsem viděla například v Praze na Olšanských hřbitovech. Více fotografií v galerii radkapalenikova.cz/galerie/rostliny/brectan-popinavy

V Brdech můžete obdivovat rozsáhlá vřesoviště. S přicházejícím podzimem září kapradiny na slunci jako zlato. Fotografováno 11. září 2011.       V Brdech jsou rozsáhlá vřesoviště. Za svou krásu vděčí tak trochu paradoxně působení armády. Fotografováno v září 2011.       Vřes obecný (Calluna vulgaris) tvoří v Brdech bohaté porosty i díky působení armády. Nejkrásnější je někdy kolem poloviny srpna, v září už se hledají kvetoucí keříky obtížněji.

S přicházejícím podzimem se brdská vřesoviště převlékla z letních růžových šatů do podzimního zlata, o které se postaralo kapradí.

Další fotografie z Brd najdete v galerii www.radkapalenikova.cz/galerie/krajina-mesta/brdy

Srpen 2011

Přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria) hoduje na pastináku setém. Srpen 2011, Český kras.       Přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria) se zavřenými křídly sedí na na pastináku setém. Srpen 2011, CHKO Český kras.       Přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria) používá barevnost křídel k zastrašení nepřítele. Srpen 2011, Český kras.

Přástevník kostivalový (Euplagia quadripunctaria) patří k motýlům, kteří jsou aktivní jak ve dne tak v noci. Dospělce můžete pozorovat od začátku června do září, s vrcholem v přelomu července a srpna. Biotopem výskytu jsou především osluněné skalní lesostepi, teplomilné doubravy ale i slunné lesní okraje. Nové fotografie, které jsem přidala do galerie vznikly v Českém krasu. Pokud vás tomto létající klenot zaujal, pak jsem mu v loňském roce věnovala článek Přástevník kostivalový

Fotografie najdete v galerii www.radkapalenikova.cz/galerie/motyli/prastevnikoviti/prastevnik-kostivalovy

Okáč bělopásný (Hipparchia alcyone). Kriticky ohrožený druh, blízko vymření, jeden z našich nejohroženějších motýlů. V letech 1995 - 2001 byl pozorován pouze v 7 mapových čtvercích v celé České republice. Fotografováno v červenci 2011 na Sedlčansku.       Okáč bělopásný (Hipparchia alcyone) rád usedá na prosluněná místa mezi stromy.  Fotografováno v červenci 2011 na Sedlčansku.       Okáč bělopásný (Hipparchia alcyone) rád usedá na kmeny borovic. Stačí mírné naklonění křídel a máte problém ho spatřit. Fotografováno v červenci 2011 na Sedlčansku.

Okáč bělopásný (Hipparchia alcyone) patří mezi naše nejohroženější druhy denních motýlů. Fotografie najdete v galerii www.radkapalenikova.cz/galerie/motyli/okacoviti/okac-belopasny

Červenec 2011

Čáp bílý (Ciconia ciconia) - nejznámější český brodivý pták z čeledi čápovití (Ciconiidae). Fotografováno v červenci 2011 ve francouzském Colmaru (Alsasko). Čáp přilétá na hnízdo na střeše zdejší katedrály.       Čáp bílý (Ciconia ciconia) je snad nejznámější český brodivý pták z čeledi čápovití (Ciconiidae), příbuzný volavkám (Ardeidae) a ibisům (Threskiornithidae). Vyskytuje se v Evropě, střední Asii a severozápadní Africe.       Čáp bílý (Ciconia ciconia) je erbovním ptákem francouzského Alsaska. Jedno z hnízd má i na střeše katedrály sv. Martina v Colmaru.

Čáp bílý přilétá na hnízdo umístěné na katedrále v Alsaském Colmaru. Více fotografií najdete v galerii radkapalenikova.cz/galerie/ptaci/cap-bily

Červen 2011

Zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia) je vytrvalá bylina z čeledi zvonkovitých. Kvete od června do srpna. CHKO Český kras, červen 2011.
      Zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia) je vytrvalá bylina z čeledi zvonkovitých. Kvete od června do srpna. CHKO Český kras, červen 2011.
      Zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia) je vytrvalá bylina z čeledi zvonkovitých. Kvete od června do srpna. CHKO Český kras, červen 2011.

Zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia) sice nepatří mezi vzácné a chráněné rostliny. Ale když ho prozářilo ranní slunce na strmé lesní stráni cestou ze Srbska k Bubovickým vodopádům, tak svou krásou statečně konkuroval i svým poněkud vzácnějším sousedkám - liliím zlatohlavým. Více fotografií najdete v galerii radkapalenikova.cz/galerie/rostliny/zvonkovite/zvonek-broskvolisty

Ploskoroh pestrý (Libelloides macaronius). Dospělci mají černé hustě chlupaté tělo, u samců zakončené klíšťkami sloužícími k přidržování samice při kopulaci. Charakteristická jsou pro ně nápadně dlouhá niťovitá tykadla zakončená zploštělými paličkami. Červen 2011, CHKO Český kras.       Ploskoroh pestrý (Libelloides macaronius). Dospělci mají černé hustě chlupaté tělo, u samců zakončené klíšťkami sloužícími k přidržování samice při kopulaci. Charakteristická jsou pro ně nápadně dlouhá niťovitá tykadla zakončená zploštělými paličkami. Červen 2011, CHKO Český kras. Patří mezi naše kriticky ohrožené druhy.       Ploskoroh pestrý (Libelloides macaronius). Dospělci mají černé hustě chlupaté tělo, u samců zakončené klíšťkami sloužícími k přidržování samice při kopulaci. Charakteristická jsou pro ně nápadně dlouhá niťovitá tykadla zakončená zploštělými paličkami. Červen 2011, CHKO Český kras.

Pokud ploskoroh pestrý (Libelloides macaronius) sedí se střechovitě složenými křídly, není příliš nápadný. Ale jakmile se vznese, pak je velká šance, že si ho všimnete.

Dospělci mají černé hustě chlupaté tělo, u samců zakončené klíšťkami sloužícími k přidržování samice při kopulaci. Charakteristická jsou pro ně nápadně dlouhá niťovitá tykadla zakončená zploštělými paličkami. Fotogalerii najdete na adrese radkapalenikova.cz/galerie/sitokridli/ploskoroh-pestry

Rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis) je ohrožen především úbytkem vhodných biotopů, který je způsoben přílišným hnojením a zarůstáním luk křovinami. Rudohlávek je chráněn zákonem a je zařazen v Červeném seznamu cévnatých rostlin jako druh kriticky ohrožený (C1). Červen 2009, CHKO Český kras.       Rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis) je ohrožen především úbytkem vhodných biotopů, který je způsoben přílišným hnojením a zarůstáním luk křovinami. Rudohlávek je chráněn zákonem a je zařazen v Červeném seznamu cévnatých rostlin jako druh kriticky ohrožený (C1). Červen 2009, CHKO Český kras.       Rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis) je ohrožen především úbytkem vhodných biotopů, který je způsoben přílišným hnojením a zarůstáním luk křovinami. Rudohlávek je chráněn zákonem a je zařazen v Červeném seznamu cévnatých rostlin jako druh kriticky ohrožený (C1). Červen 2009, CHKO Český kras.

Rudohlávek jehlancovitý (Anacamptis pyramidalis) je ohrožen především úbytkem vhodných biotopů, který je způsoben přílišným hnojením a zarůstáním luk křovinami. Rudohlávek je chráněn zákonem a je zařazen v Červeném seznamu cévnatých rostlin jako druh kriticky ohrožený (C1). Fotografie vznikly v červnu 2009 v CHKO Český kras: radkapalenikova.cz/galerie/rostliny/vstavacovite/rudohlavek-jehlancovity

Lišaj kyprejový (Deilephila porcellus) patří k menším lišajům. Motýl létá v květnu až červnu, někdy ještě v druhé generaci v sprnu. Fotografováno 1. května 2011, Pavlovské vrchy.       Lišaj kyprejový (Deilephila porcellus) patří k menším lišajům. Motýl létá v květnu až červnu, někdy ještě v druhé generaci v sprnu. Fotografováno 1. května 2011, Pavlovské vrchy.       Lišaj kyprejový (Deilephila porcellus) patří k menším lišajům. Motýl létá v květnu až červnu, někdy ještě v druhé generaci v sprnu. Fotografováno 1. května 2011, Pavlovské vrchy.

Setkání s lišajem kyprejovým (Deilephila porcellus) na Pavlovských vrších bylo velmi zajímavé. Potkali jsme ho právě 1. května. Více snímku ve fotogalerii na adrese radkapalenikova.cz/galerie/motyli/lisajoviti/lisaj-kyprejovy

Černokřídlec smuteční - Odezia atrata (Linnaeus, 1758) patří do čeledi píďalkovitých. Žije v podhůří, v horách až na hranici smrkového lesa. Místy je dosti hojný. Létá od května do července, přezimuje vajíčko, housenka se vyvíjí na jaře. Fotografováno 3. 6. 2011, CHKO Slavkovský les.       Černokřídlec smuteční - Odezia atrata (Linnaeus, 1758) patří do čeledi píďalkovitých. Fotografováno 3. 6. 2011, CHKO Slavkovský les.       Černokřídlec smuteční - Odezia atrata (Linnaeus, 1758) patří do čeledi píďalkovitých. Fotografováno 3. 6. 2011, CHKO Slavkovský les.

Černokřídlec smuteční (Odezia atrata) je velmi neposedný motýl z čeledi píďalkovitých. Pouze okraje horních křídel má drobně lemované bílou, jinak je celý černý.

Fotogalerie na adrese radkapalenikova.cz/galerie/motyli/pidalkoviti/cernokridlec-smutecni

Květen 2011

Mikulov (německy Nikolsburg) leží v Jihomoravském kraji. Snímek vznikl ráno 25. dubna 2011, když velkou část města zahalila mlha a slunce nasvítilo zámek ve středu města.       Zřícenina Kozího hrádku. Fotografováno ze Svatého kopečku nad Mikulovem. Snímek vznikl za mlhavého, ale zároveň slunečného rána 25. dubna 2011.       Zřícenina Kozího hrádku lemovaná rozkvetlými šeříky. Fotografováno ze Svatého kopečku nad Mikulovem. Snímek vznikl za mlhavého, ale zároveň slunečného rána 25. dubna 2011.

Pozorovat Mikulov je zvlášť hezké ze Svatého kopečku. Když se ke slunečnému ránu přidá i trochu mlhy, najednou se pod vámi objeví téměř pohádkové město.

Fotogalerii najdete na adrese radkapalenikova.cz/galerie/krajina-mesta/mikulov

Smolnička obecná (Lychnis viscaria) z čeledi hvozdíkovité. NP Podyjí, 13. května 2010.
      Smolnička obecná (Lychnis viscaria) si vysloužila díky svému lepivému stonku i řadu lidových názvů: bylina lepivá, bylina lepkavá, lepáček, lepek, lepička, mastný kohoutek. NP Podyjí, 13. května 2010.
      Smolnička obecná (Lychnis viscaria) z čeledi hvozdíkovité je dobře vidět už z dálky. NP Podyjí - pohled z cesty nad Šobesem do údolí řeky Dyje. Fotografováno 13. května 2010.

Smolnička obecná (Lychnis viscaria) z čeledi hvozdíkovitých zdobí v květnu nejedno místo. Do galerie jsem přidala smolničky, které lemují cesty nad vinicí Šobes v Národním parku Podyjí.

Fotografie jsou na adrese radkapalenikova.cz/galerie/rostliny/hvozdikovite/smolnicka-obecna

Pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena). Má jedinou generaci v dubnu a v květnu. Housenky žijí v květnu a v červnu na podražci. Fotografováno 30. dubna 2011 na okraji Brna.       Pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena) sedí na podražci křovištním. Má jedinou generaci v dubnu a v květnu. Housenky žijí v květnu a v červnu na podražci. Fotografováno 30. dubna 2011 na okraji Brna.       Pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena) má jedinou generaci v dubnu a v květnu. Housenky žijí v květnu a v červnu na podražci. Fotografováno 30. dubna 2011 na okraji Brna.

Pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena) patří do čeledi otakárkovití (Papilionidae). Má jedinou generaci v roce, která létá v dubnu a v květnu. Housenky žijí v květnu a v červnu na podražci křovištním.

Fotografie jsou na adrese radkapalenikova.cz/galerie/motyli/otakarkoviti/pestrokridlec-podrazcovy

Pokud netušíte, jak vypadá podražec, pak si ho můžete prohlédnout v galerii rostlin: radkapalenikova.cz/galerie/rostliny/podrazcovite

Samec ještěrky zelené (Lacerta viridis). Ještěrka zelená je největší ze čtyř druhů ještěrek žijících na území České republiky. Její výskyt je omezen na nejteplejší oblasti země. V Česku je chráněna zákonem jako kriticky ohrožený druh. Fotografováno na Pálavských vrších 2. května 2011.

Samec ještěrky zelené (Lacerta viridis). Největší ze čtyř druhů ještěrek České republiky. Její výskyt je omezen na nejteplejší oblasti země. V Česku je chráněna zákonem jako kriticky ohrožený druh. Pálavské vrchy, 2. května 2011.       Samec ještěrky zelené (Lacerta viridis). Největší ze čtyř druhů ještěrek České republiky. Její výskyt je omezen na nejteplejší oblasti země. V Česku je chráněna zákonem jako kriticky ohrožený druh. Pálavské vrchy, 2. května 2011.       Samec ještěrky zelené (Lacerta viridis). Největší ze čtyř druhů ještěrek České republiky. Její výskyt je omezen na nejteplejší oblasti země. V Česku je chráněna zákonem jako kriticky ohrožený druh. Pálavské vrchy, 2. května 2011.

A ještě odkaz na fotogalerii - radkapalenikova.cz/galerie/jesterka-zelena

Duben 2011

Koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) je silně ohroženým druhem (C2) z čeledi pryskyřníkovité. Fotografováno 9. dubna 2011 na PP Pitkovická stráň na jižním okraji Prahy.       Koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) je silně ohroženým druhem (C2) z čeledi pryskyřníkovité. Fotografováno 9. dubna 2011 na PP Pitkovická stráň na okraji Prahy.       Koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) je silně ohroženým druhem (C2) z čeledi pryskyřníkovité. Má tzv. nicí květy, tedy dolů visící. Fotografováno 9. dubna 2011 na PP Pitkovická stráň na okraji Prahy.

Koniklec luční český je silně ohroženým druhem (C2) z čeledi pryskyřníkovité. Fotografováno 2. dubna na PP Pitkovická stráň na okraji Prahy.       Koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) je silně ohroženým druhem (C2) z čeledi pryskyřníkovité. Má tzv. nicí květy, tedy dolů visící. Fotografováno 18. dubna na PP Pitkovická stráň na okraji Prahy.       Koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) je silně ohroženým druhem (C2) z čeledi pryskyřníkovité. Protože má tzv. nicí květy, tedy dolů visící, málokdy vidíme dovnitř květu. Fotografováno 18. dubna na PP Pitkovická stráň na okraji Prahy.

Koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica) si své místo na slunci hledá právě v průběhu dubna. Trochu nedočkavě jsem jej před rokem vyhlížela v Pitkovicích až jsem se konečně dočkala. Letos vykvetl mnohem dříve. Více ve fotogalerii radkapalenikova.cz/galerie/rostliny/pryskyrnikovite/koniklec-lucni-cesky

Panenka na lípě u sv. Donáta nedaleko městyse Škvorec. Přivazování panenek na stromy je velmi oblíbené například v Bulharsku. Svátek se zde nazývá Baba Marta, kdy       Dub u sv. Donáta nedaleko městyse Škvorec je vyzdoben podle starých šamanských rituálů mašličkami. Fotografováno 19. března 2011.       Lípy na místě zvaném u sv. Donáta nedaleko městyse Škvorec. Fotografováno 19. března 2011.

Konečně se mi podařila výprava k památným stromům u sv. Donáta. Více fotografií z místa nedaleko městyse Škoverec najdete ve fotogalerii  radkapalenikova.cz/galerie/krajina/praha-a-okoli/skvorec

Vysvětlení pentliček a panenek na těchto stromech najdete v článku Škvorec - výprava po stopách sibiřských šamanů

Březen 2011

Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) nedaleko Obříství. Fotografováno 23. 3. 2011.       Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) nedaleko Obříství. Zdánlivě stejné květy mají občas rozdílné zdobení zelenou barvou. Fotografováno 23. 3. 2011.       Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) nedaleko Obříství. Zdánlivě stejné květy mají občas rozdílné zdobení zelenou barvou. Fotografováno 23. 3. 2011.

Pro výlet do království sněženek v okolí Obříství na Mělnicku mne inspiroval článek Pavla Sekerky Copak je to za rostlinu? Není sněženka jako sněženka – nevídaná variabilita, který byl zveřejněn na mém oblíbeném serveru Botany.cz

Ne, že bych nevěřila, že jsou kvítky sněženek různě přizdobené, ale trochu jsem se bála, jestli to nebude pověstné hledání jehly v kupce sena. Když jsem se trochu víc porozhlédla, tak jsem nějaké rozdíly opravdu našla. Více snímků nabízím ve fotogalerii na tomto webu: www.radkapalenikova.cz/galerie/rostliny/amarylkovite/snezenka-podsneznik

Satyr Temminckův (Tragopan temminckii) je přibližně 64 cm velký, zavalitý hrabavý pták z čeledi bažantovitých. Samec při námluvách roztahuje svůj barevný lalok. ZOO Praha, pavilon Sečuán, březen 2011.       Satyr Temminckův (Tragopan temminckii) je přibližně 64 cm velký, zavalitý hrabavý pták z čeledi bažantovitých. Samec při námluvách roztahuje svůj barevný lalok. ZOO Praha, pavilon Sečuán, březen 2011.       Samec satyra Temminckova (Tragopan temminckii). Barevný lalok už není vidět. ZOO Praha, pavilon Sečuán, březen 2011.

Satyr Temminckův (Tragopan temminckii) je přibližně 64 cm velký, zavalitý hrabavý pták z čeledi bažantovitých. Roztahování laloku a jeho předvádění je součástí námluv.

zejkovec hluchavkový (Pseudopanthera macularia) z čeledi píďalkovití (Geometridae). Začíná létat někdy už v dubnu a objevuje se až do července. Fotografováno v CHKO Český kras, duben 2010. 
      zejkovec hluchavkový (Pseudopanthera macularia) z čeledi píďalkovití (Geometridae). Začíná létat někdy už v dubnu a objevuje se až do července. Fotografováno v CHKO Český kras, duben 2010. 
      zejkovec hluchavkový (Pseudopanthera macularia) na květu užanky lékařské (Cynoglossum officinale). Slovenský kras, květen 2009.

Zejkovec hluchavkový patří do čeledi píďalkovití. Poprvé jsem ho pozorovala při výpravě do Slovenského krasu v květnu 2009 na užance lékařské. V roce 2010 jsem ho koncem dubna fotografovala v CHKO Český kras, když odpočíval na prvosence jarní. Fotogalerii najdete na adrese www.radkapalenikova.cz/galerie/motyli/pidalkoviti/zejkovec-hluchavkovy

Únor 2011

Žluté hlavičky talovínu zimního (Eranthis hyemalis) se objevují již v průběhu února hlavně v zahrádkách. Původem je tato rostlina doma v jižní Evropě.       Žluté kvítky talovínů a bílé hlavičky sněženek v našich zahrádkách často sousedí. Dopoledne jsou květy sevřené, v plné kráse se otevřou až na odpoledním slunci. Fotografováno 19. března 2010, Praha - Strašnice.       Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) patří mezi první jarní květy. Fotografováno 14. března 2009 v Polabí.

Talovín zimní je v našich zemích přistěhovalec, původem z jihovýchodní Evropy. Jeho žluté kvítky se objevují už počátkem února a trpělivě čekají na chvíli, kdy se na slunci otevřou. Sousedy talovínů bývají v našich zahrádkách často sněženky, teprve o něco později se objevují bledule. Oba druhy si můžete prohlédnout ve fotogalerii www.radkapalenikova.cz/galerie/rostliny/amarylkovite a www.radkapalenikova.cz/galerie/rostliny/pryskyrnikovite/talovin-zimni

Netopýr velký (Myotis myotis) na stěně štoly lomu nedaleko Mořiny. CHKO Český kras, 3. února 2011.       Netopýr velký (Myotis myotis). Štola lomu nedaleko obce Mořina. CHKO Český kras, 3. února 2011.       Netopýr ušatý - Plecotus auritus Linnaeus, 1758, zvaný též pletušan, srostlouch nebo ušan myšovitý. Štola lomu nedaleko Mořiny, CHKO Český kras, 3. února 2011.

Nedaleko obce Mořina jsem měla možnost navštívit štoly bývalého lomu a pozorovat zimující netopýry. Tady je všech pět pozorovaných druhů ve fotogalerii.

Kos černý (Turdus merula), samec.       Samec kosa černého (Turdus merula) přilétá ke krmítku. Zatímco sýkorky na něm klidně sedí, kos se ani na chvíli nezastaví. Fotografováno 1. února 2011 v Botanické zahradě v Praze - Troji.       Samec kosa černého (Turdus merula) odlétá od krmítka. Fotografováno 1. února 2011 v Botanické zahradě v Praze - Troji.

V Botanické zahradě v Praze - Troji je až do 27. února k vidění výstava ptačích budek a krmítek. Měla jsem štěstí a kos mi předváděl, že tohle krmítko není určeno jen sýkorkám. Jen - na rozdíl od nich - neposeděl a kloval stále za letu. Kos černý v mé fotogalerii fotogalerii

Leden 2011

Skorce vodního (Cinclus cinclus) můžete obdivovat například v Labi ve Vrchlabí, kde vznikl 29. ledna 2011 tento snímek.       Skorec vodní (Cinclus cinclus) miluje čisté vodní toky s rychle proudící vodou. Chvíli sedí na kameni a pak bleskurychle zmizí pod vodní hladinou. Fotografováno 29. ledna 2011 na Labi ve Vrchlabí.       skorec vodní (Cinclus cinclus)středně velký zpěvný pták z čeledi skorcovitých (Cinclidae)

V sobotu 29. ledna jsem se vypravila do Vrchlabí a tam jsem se na Labi snažila vyfotit skorce vodního

Parhelium, neboli vedlejší slunce. Pozorováno z areálu zvířecích výběhů u obce Neuschönau, Bavorský les, 29. prosince 2010.      Národní park Bavorský les, areál u Neuschönau. Unikátní dřevěná rozhledna nabízí zajímavý pohled na koruny stromů.       Národní park Bavorský les, areál u Neuschönau. Unikátní dřevěná rozhledna nabízí netradiční pohled na stromy.

Skupinu krajinek v mé fotogalerii (www.radkapalenikova.cz/galerie/krajina) rozšířilo 12. zastavení, tentokrát v zimně naladěném Bavorském lese poblíž Neuschönau.

Moravskoslezské Beskydy, okolí chaty Švarná Hanka, 820 m.n.m, Grúň - srpen 2009.       Moravskoslezské Beskydy, okolí chaty Švarná Hanka, 820 m.n.m, Grúň - srpen 2009.       Moravskoslezské Beskydy, okolí chaty Švarná Hanka, 820 m.n.m, Grúň - srpen 2009.

Beskydy - snímky ze srpnové dovolené v roce 2009 na Grúni.

Vzácný okáč skalní (Chazara briseis) na vrcholu Rané u Loun. Srpen 2009       Okáč skalní (Chazara briseis) patří u nás mezi silně ohrožené druhy. Fotografováno 20. srpna 2010 na vrcholu Ranské hory u Loun. V České republice patřil v minulosti mezi poměrně rozšířené druhy, během 20.století nastal jeho drastický úbytek způsobený zarůstáním stepních lokalit.       Okáč skalní (Chazara briseis) patří u nás mezi silně ohrožené druhy. Fotografováno 19. srpna 2009 na vrcholu Ranské hory u Loun. V České republice patřil v minulosti mezi poměrně rozšířené druhy, během 20.století nastal jeho drastický úbytek způsobený zarůstáním stepních lokalit.

Na Ranské hoře a okolních kopcích (Milá, Oblík) jsem pozorovala vzácného okáče skalního (Chazara briseis) jak v srpnu 2009, tak i o rok později.

rys ostrovid (Lynx lynx) se věnuje očistě. NP Bavorský les, 13. března 2010       Rys ostrovid (Lynx lynx) - samec se samicí. Bavorský les (Nationalpark Bayerischer Wald), areál zvířecích výběhů u obce Ludwigsthal, 13. března 2010       Přichází rys ostrovid (Lynx lynx). Bavorský les (Nationalpark Bayerischer Wald), areál zvířecích výběhů u obce Ludwigsthal, 13. března 2010

Rys ostrovid (Lynx lynx) - největší kočkovitá šelma Evropy, náleží mezi druhy chráněné Bernskou konvencí. Fotografie vznikly v březnu 2010 při mé první návštěvě Národního parku Bavorský les (Nationalpark Bayerischer Wald) v areálu zvířecích výběhů nedaleko obce Ludwigsthal, tedy přibližně 12 km od Železné Rudy.

Modrásek očkovaný (Maculinea teleius) je ohrožený druh, v ČR a EU legislativně chráněný. V rámci celé Evropy ustoupil ve druhé polovině 20. století o 20-50 %. Hlavní příčinou ústupu jsou změny ve způsobu obhospodařování vlhkých luk, především odvodňování a následné přehnojování nebo zornění stanovišť, v menší míře pak sukcesní změny na opuštěných loukách. Fotografováno 21. července 2009, Slavíkovy ostrovy u Přelouče.      Modrásek očkovaný (Maculinea teleius) je ohrožený druh, v ČR a EU legislativně chráněný. V rámci celé Evropy ustoupil ve druhé polovině 20. století o 20-50 %. Hlavní příčinou ústupu jsou změny ve způsobu obhospodařování vlhkých luk, především odvodňování a následné přehnojování nebo zornění stanovišť, v menší míře pak sukcesní změny na opuštěných loukách. Fotografováno 21. července 2009, Slavíkovy ostrovy u Přelouče.       Modrásek očkovaný (Maculinea teleius) je ohrožený druh, v ČR a EU legislativně chráněný. V rámci celé Evropy ustoupil ve druhé polovině 20. století o 20-50 %. Hlavní příčinou ústupu jsou změny ve způsobu obhospodařování vlhkých luk, především odvodňování a následné přehnojování nebo zornění stanovišť, v menší míře pak sukcesní změny na opuštěných loukách. Fotografováno 21. července 2009, Slavíkovy ostrovy u Přelouče.

Modrásek očkovaný (Maculinea teleius) je ohrožený druh, v ČR a EU legislativně chráněný. V rámci celé Evropy ustoupil ve druhé polovině 20. století o 20-50 %. Hlavní příčinou ústupu jsou změny ve způsobu obhospodařování vlhkých luk, především odvodňování a následné přehnojování nebo zornění stanovišť, v menší míře pak sukcesní změny na opuštěných loukách. Fotografováno 21. července 2009, Slavíkovy ostrovy u Přelouče.

Bohužel se zdá, že modrásek očkovaný či modrásek bahenní, kteří tu žijí, budou muset ve "veřejném zájmu" ustoupit. Více v článku Vzácný motýl modrásek musí ustoupit jezu u Přelouče, rozhodlo ministerstvo. Že už by neplatilo ono budovatelské heslo z webu Ministerstva životního prostředí, které na svém webu uveřejnilo v srpnu 2010 v rámci loňského Mezinárodního roku biodiverzity? Pro pestrou přírodu, pro budoucnost

 

 

 


Archiv novinek

© Copyright Radka Páleníková 2010 - 2024. All rights reserved. For any using of photography and text contact author.
Jakékoliv použití fotografií či textů bez svolení autorky není dovoleno.
web created by Martin Patera
Template by W3layouts