15. 8. 2011
Moruška místo třešinky na narozeninovém dortu
Právě před rokem jsem na tomto webu zveřejnila první článek. Nazvala jsem ho Vlastní web – nutné zlo? V tu chvíli jsem netušila, jak často stihnu články a fotky přidávat a jestli vůbec bude někdo, kdo sem opakovaně zavítá. Při přípravě webu jsem si vypsala náměty, které bych jednou chtěla zpracovat. S trochou zvědavosti jsem do nich teď nahlédla.
Po roce se mohu přiznat, že nejen že se seznam témat, kterým bych se tu ráda věnovala, nezkrátil. Naopak se poněkud prodloužil. A tak vždy znovu pečlivě vybírám a zvažuji zda psát o motýlech, rostlinách, zvířatech nebo spíš o krajině, knihách, fotografování či webech.
Mezi články, které se čtenářům webu líbily nejvíce, patřilo vyprávění o fotografování batolce duhového - Jak se fotí batolec duhový? Blbě!, vyprávění o orlíčku obecném - Květina lásky, lví ústa i revolverová květina, výprava za veverkami na kraji Mladé Boleslavi - Veverka obecná - ohrožená kráska. Naprosto největší zájem sklidil článek o tom, jak tráví zimu některé druhy motýlů - Co dělají motýli v zimě?
Čas od času se mne někdo ptá, kde ke svým výpravám hledám inspiraci. Jednu z knih, které mne nasměrovaly do velmi zajímavých míst, jsem už na tomto webu představila a zdaleka jsem ještě nevyčerpala všechnu inspiraci, kterou nabízí. Jmenuje se To nejzajímavější z české přírody. Mnoho námětů nabízí internet. Pokud vás zajímá příroda, vřele doporučuji stránky, které mám mezi svými oblíbenými odkazy. Většinu jejich autorů jsem měla možnost poznat osobně a na jejich weby se velmi ráda vracím.
Zvlášť pěkná místa jsem letos navštívila díky blogu Petra Krejčího petrkrejci.bigbloger.lidovky.cz Právě díky jeho článkům jsem se nechala zlákat do malebné oblasti džbánské pahorkatiny. Obdivovala jsem nejen vstavače nachové na Milské stráni, ale s velkou chutí jsem se vypravila za vzácnými kýchavicemi černými - Kýchání v království krutých kýchavic
Mé velké díky patří také Marku Vojtíškovi a jeho inspirativnímu webu kolas.cz. Díky němu jsem měla letos příležitost zas o něco hlouběji nahlédnout do nádherně pestré, ale velmi zranitelné motýlí říše. Zvlášť mne potěšilo setkání s okáčem bělopásným nebo lišajem kyprejovým.
Čas od času se snažím vydávat na výpravy za vzácnými rostlinami s těmi, kteří rádi fotí a ještě navíc toho o říši rostlin vědí podstatně více než já. K takovým bezesporu patří Jirka Skořepa. Je vždy víc než dobře informován kdy, kde a co kvete. Ale z mlhy, která zahalila město Mikulov byl překvapený i on - Mikulov v mlze
Zvláštním bonusem, který mi tenhle web přinesl, byla splněná přání. Dovolím si tvrdit, že lépe než mít přání tajná, o kterých vaše okolí vůbec nic netuší (a tudíž vám je nemůže pomoci splnit) je lepší se tu a tam o svých snech zmínit. A to dokonce i o takových, které vypadají na první pohled nereálně a nebo jen velmi těžce dostupně.
Když jsem se ohlížela za rokem 2010, zmínila jsem se v článku Můj rok 2010: dravci, orchideje, motýli, že mne velmi mrzí, že se mi nepodařilo vidět pestrokřídlece podražcového a že bych si ráda tenhle sen splnila v dalším roce. A tak jsem se pro to snažila udělat maximum. Domluvila jsem se s Markem Vojtíškem a Markem Zlatníkem, kteří velmi intenzivně křižují po celou "motýlí sezónu" všechny zajímavé lokality, že za tímhle létajícím drahokamem uspořádáme společnou výpravu.
Nevěřím na absolutní náhody, nicméně je pravda, že večer před odjezdem na jižní Moravu jsem od jedné čtenářky svého webu dostala e-mail s dotazem zda mne ještě zajímá pestrokřídlec. Obratem jsem odpověděla, že velmi. Odepsala mi, že tohoto nádherného motýla vídá každý den na okraji Brna. Poznamenala jsem si to místo, kdybychom jinde nebyli úspěšní. A opravdu se to hodilo. Ačkoli jsme poctivě vyráželi na lokality bohatě porostlé podražcem křovištním a známé výskytem pestrokřídlece, úspěšné naše pátrání nebylo. Nabídla jsem tedy informaci o místě na kraji Brna. Pánové byli pro. A skutečně jsme měli štěstí na velmi zajímavé setkání s tímto motýlem. Pozorovali jsme jej nejen v letu, ale také jsme jej viděli při páření a kladení vajíček.
Můj další velký sen se jmenoval ostružiník moruška. Přála jsem si spatřit tajemného vyslance severských krajin, který se na našem území tak trochu zapomněl z doby ledové (glaciální relikt). Četla jsem si o ní kdysi na informační tabuli v Krkonoších, ale marně jsem se po přízemní rostlince s plodem připomínajícím oranžovou ostružinu rozhlížela.
Proto když jsem dostala pozvání abych mohla jeden z krkonošských pokladů spatřit, neváhala jsem ani minutu. Nebylo to úplně snadné, zvlášť počasí mi cestu několikrát překazilo, ale nakonec se vše povedlo. Tedy v mezích možností - déšť na chvíli ustal a obloha byla tak zatažená, že morušky bylo možné víc tušit než vidět. Nicméně pro mne se právě tahle malá rostlinka stala pomyslnou "třešinkou" na virtuálním dortu k 1. narozeninám mého webu.
Jak jsem už zmínila v úvodu článku, první text na tomto webu se jmenoval Vlastní web - nutné zlo? Po roce fungování svého webu si dovolím tvrdit, že vlastní web nemusí být nutné zlo. Naopak. Může být báječnou inspirací k poznávání a zároveň prostorem, kde se o to, s čím jste se setkali, můžete podělit s těmi, které to zajímá.
Kam dál?
Přiznávám, že jsem nechtěla být neskromná a v tuto chvíli nemám seznam dalších nesplněných přání. K většímu cestování by se jistě hodilo nevyčerpatelné konto. Ale obávám se, že sponzoři pro mé toulání po krásách přírody se asi nepohrnou. Vlastně jedno velké přání už delší dobu mám. V naší přírodě už jsem měla možnost vidět nejednu orchidej. Velmi ráda bych do své fotografické sbírky přidala hlavinku horskou a tořič včelonosný. Bohužel do míst, kde rostou, tedy do Bílých Karpat, je to z Prahy trochu z ruky. Ale věřím, že i tohle přání se mi jednou splní a já se ve správný čas ocitnu na správném místě.
Další z mých snů patří Českému středohoří. Znovu a znovu mne okouzlují pohledy na oblé kopce vystupující z ranní mlhy. I tam je to trochu o štěstí. Tak třeba jednou...
Ještě jednou velmi děkuji všem, kteří mi s webem pomáhají - ať už radou, kam se vypravit nebo při určování toho, s čím si nejsem úplně jistá či při jeho vylepšování. A nebo "jen" tím, že se tu zastaví a něco si přečtou. A zároveň se omlouvám, že v době, kdy "všechno kvete a létá" nemám tolik času přidávat další články.
Udivují mne vzácné rostliny i živočichové. Ale neméně mne potěší setkání i se zdánlivě obyčejnou rostlinou, zvlášť, když ji, podobně jako tenhle zvonek broskvolistý, krásně prosvítí sluníčko.
Malá roční inventura:
K 15. 8. 2011 jsem do fotogalerie vložila téměř 950 snímků. Jejich počet podle témat napovídá, co mne při fotografování láká nejvíce. Číslo uvádí počet snímků u daného tématu:
rostliny 301x
motýli 307x
krajina, města 134x
ptáci 87x
savci 34x
pavouci 10x