Radka Páleníková

Jak se fotí batolec duhový? Blbě!

Při pohledu na fialovomodré odlesky na křídlech batolce duhového není divu, že odedávna lidi okouzloval. Nejspíš si je své podmanivé krásy ve svitu slunečních paprsků dobře vědom. Ani když máte to štěstí, že ho potkáte, nemusí být pokus o získání snímku úspěšný. O to větší radost jsem měla, když se mi poprvé podařilo lesk jeho křídel vyfotit.

Čas od času mne někdo žádá o radu jak fotit motýly. V takovém případě doporučuji navštívit Koláčkovu galerii motýlů, tedy web Marka Vojtíška a přečíst jeho články o motýlech a jejich fotografování motyli.kolas.cz. Ale ne vždy to stačí. Některé druhy se fotografují obtížněji než ostatní. K takovým určitě patří batolec duhový, známý také pod starším a mnohem přiléhavějším jménem barvoměnka duhová. Má první výprava za focením tohoto nádherného motýla jen náhodou neskončila nezdarem.

batolec duhový - Apatura iris, Milovice 27. června 2010

Jak jsem zmínila v článku Co způsobil okáč pýrový, motýlí svět mne okouzlil při dovolené v Krkonoších v létě 2008. Tehdy jsem nejen téměř nic netušila o motýlech, ale ani o jejich focení. Když jsem na konci následujícího roku udělala inventuru svého snažení, ve své sbírce jsem napočítala fotografie 78 druhů motýlů a můr. Většinou takových, které není těžké potkat. Pokud jsem měla potíže s jejich určením, velmi laskavě mi pomohli odborníci z Entomologického ústavu v Českých Budějovicích. Ráda jsem jim na oplátku poskytla informace o výskytu jednotlivých druhů a zapojila se tak do celostátního mapování motýlů (viz lepidoptera.cz).

batolec duhový (Apatura iris) se pohodlně usadil na objektivu fotoaparátu. Milovice 27. června 2010

Pak už jsem začala záměrně vyhledávat druhy, které jsem ještě ve své fotografické sbírce neměla. Pochopitelně, že jsem zatoužila i po batolci duhovém (Apatura iris). Jako už mnohokrát, skvělou nápovědu mi poskytl již zmíněný motýlí web Marka Vojtíška - motyli.kolas.cz U fotografií jednotlivých druhů je uvedeno kdy a kde vznikly. Snímky batolce duhového byly ze středočeských Milovic (červen) a ze Strážného (srpen).

Přírodní rezervaci Pod benáteckým vrchem v bývalém vojenském výcvikovém prostoru Milovice jsem už znala ze svých předchozích motýlích výprav. Batolce jsem tam však nikdy neviděla. Za den D jsem zvolila 27. červen 2010. Předpověď počasí vypadala slibně – kromě slunce nabízela i nějaký ten mráček, který přinutí motýly chvíli posedět.

Snažila jsem se být na lokalitě co nejdříve, aby mi opravdu neuniklo "ani křídlo". Focení to bylo radostné, zvlášť kouzelní byli ohniváčci celíkoví. Díky syté barvě svých křídel zářili skutečně ohnivě na velikou dálku. Pozorovala jsem čtyři druhy modrásků, čtyři druhy okáčů, nějaké babočky, vřetenušky i soumračníky. Jen jsem si se stoupajícím sluncem nad hlavou nerada přiznávala skutečnost, že na batolce jsem zatím nenarazila.

V poněkud posmutnělé náladě jsem zahlédla člověka s fotoaparátem na krku. Brzy jsem zjistila, že se jmenuje Marek Zlatník, dobře zná i Marka Vojtíška a o motýly se zajímá velmi intenzivně (marekzlatnik.com). Hned jsem tedy začala vyzvídat, jestli batolce neviděl. Chvíli jsem si myslela, že si ze mne dělá legraci. Máchl totiž rukou kamsi nad polní cestu a ukázal směr, odkud prý za krátkou chvíli batolec přiletí.

Batolec duhový (Apatura iris) se místo před objektiv usadil na objektiv. Milovice 27. června 2010

K mému obrovskému údivu batolec přiletěl jak podle jízdního řádu krátce po jedenácté hodině dopolední a spořádaně usedl na kraj kaluže na polní cestě. S překvapením jsem zjistila, že vidět batolce ještě neznamená, že se vám ho podaří vyfotit. Zatímco většinu motýlů fotím objektivem s ohniskovým číslem 100 mm, tentokrát jsem využila své nejdelší sklo, zoomový objektiv 70-200 mm. Jenže jak uvidíte na následujícím snímku, i největší přiblížení tímto objektivem nabídlo motýla jen jako doklad jeho existence.

Má první fotka batolce duhového (Apatura iris) dopadla neslavně. Bez výřezu, pouze zmenšeno. Milovice 27. června 2010

Jsem zvyklá se za objekty svého zájmu fotografování klidně plížit po rozblácené cestě. Ale tentokrát to vypadalo, že jakmile překročím určitou hranici, motýl uletí. Po nějaké chvíli se Marek rozloučil, ale já se rozhodla ještě nějaký čas snažit o lepší snímek. V louži vzorně pózovali modrásci černolemí, ale batolec dál dělal drahoty. Po nějaké době jsem usoudila, že mi asi není víc přáno a popojela jsem autem o kus dál.

Na kraji silnice stálo už jedno auto. Brzy jsem zjistila, že se tu ještě zastavil Marek Zlatník. Než jsem stačila vystoupit, už ke mně doléhal jeho naléhavý křik. Stál v podivně strnulé póze poblíž stativu a volal, ať si rychle přichystám fotoaparát. Že když nemá štěstí na fotku on, tak ať fotím aspoň já.

David a Goliáš. Na snímku je dobře vidět, jak je batolec duhový (Apatura iris) ve srovnání s modrásky velký motýl. Milovice 27. června 2010

Poslechla jsem a nestačila zírat. Batolec se pohodlně usadil na objektivu Markova fotoaparátu a vypadal velmi spokojeně. Po předchozí zkušenosti z focení na kraji kaluže jsem nejdřív udělala fotku z dálky. Pak jsem se pomalu přibližovala. Batolec stále klidně seděl. Dokonce bylo možné použít i kratší objektiv. Jediné co mne mrzelo, že měl neustále zavřená křídla.

Po nějaké chvíli se batolec usadil na cestě. Pokud nás někdo pozoroval z blízké silnice, musel si klepat na čelo. Nicméně motýla na zemi vyfotografujete nejlépe z očí do očí. Díky opatrnému plížení jsme nakonec snížili vzdálenost mezi objektivem a motýlem na neuvěřitelných 30 cm. Bylo půl jedné a nám se po hodině a půl snažení podařilo pořídit několik dostatečně velkých snímků.

Radovali jsme se, že se nám povedlo vyfotit batolce tak hezky z blízka. Jen ta křídla ne a ne ukázat. Otevřel je až ve chvíli, kdy Marek focení vzdal a jeho auto mizelo v zatáčce.

Batolec červený (Apatura ilia), červen 2010, Milovice.

Já se pak ještě vydala svou zdejší oblíbenou lesní cestou. Odměnou mi bylo setkání s druhým z našich batolců – batolcem červeným.

Batolec duhový (Apatura iris)

Rozšířený druh z čeledi babočkovitých je většinou jednotlivě ke spatření ve vlhkých listnatých a smíšených lesích, kde se vyvíjí na listech vrb a osiky. Housenka přezimuje a dospívá v květnu. Motýli létají od června do srpna, usedají na vlhké lesní cesty, případně na trus zvířat. Jsou dobrými letci, avšak ze stanovišť se nevzdalují na velké vzdálenosti.

• dúhovec väčší - slovensky
• Purple Emperor - anglicky
• Grosser Schillerfalter - německy
• Grand mars changeant - francouzsky 
• Nagy színjátszólepke - maďarsky
• Grote weerschijnvlinder - holandsky 
• Irissommerfugl - norsky
• Mieniak tęczowiec - polsky
• Переливница ивовая - rusky
• Apatura iris - latinsky

Chcete se o batolci duhovém dozvědět víc? Pak doporučuji tyto weby:

www.lepidoptera.cz

www.motylkove.cz

Více fotografií: radkapalenikova.cz/galerie/motyli/babockoviti/batolec-duhovy

Motýlí rok barvoměnky - batolce duhového     

"Chytání motýlů a zakládání jejich sbírek bylo v době mých školních let mezi dětmi a mládeží patrně více rozšířeno než dnes, neboť, jak se pamatuji, jen v naší základní škole, kterou jsem navštěvoval, nás bylo horlivých sběratelů motýlů hned několik. Občas jsme se i scházeli a ukazovali a vyměňovali si své úlovky. Ti úspěšnější měli ve svých sbírkách i batolce barvoměnky. Dobře si pamatuji, jak jejich majitelé záměrně jimi pohybovali ze strany na stranu, aby se duhově modrá barva jejich křídel měnila podle směru dopadajícího světla. Ti, kteří je ještě ve svých sbírkách neměli, jen na to nevěřícně zírali a záviděli…"

Celý článek Petra Milese vyšel v časopise Krkonoše - Jizerské hory v listopadu 2004 a celý ho najdete na webu krkonose.krnap.cz

Video může představit motýla také velmi zajímavě:

Zajímavosti z přírody Českolipska

Batolec duhový na Svárově - červenec 2010

Text a foto: Radka Páleníková

Další články k tématu: motýli

Diskuze