6. 11. 2010
Veverka obecná - ohrožená kráska
Kdyby mi někdo před pár lety řekl, že si vyhlédnu mrazivé podzimní ráno a pojedu z Prahy na výlet do Mladé Boleslavi fotit veverky, tak bych si nejspíš ťukala na čelo. Cestovat za něčím tak obyčejným, jako jsou veverky? S údivem jsem zjistila, že se u nás dříve hojně rozšířená veverka obecná ocitla na seznamu ohrožených druhů.
Na výpravu za veverkami jsem se chystala už dlouho. Kdysi jsem je neúspěšně zkoušela fotit v Praze u Hostivařské přehrady. Bylo tam poměrně málo světla a sotva jsem na veverku zaostřila, už mizela vysoko ve větvích a nebo "jen" na opačné straně kmenu. Netřeba dodávat, že výsledkem mého snažení byly jen rozmazané čmouhy.
Také můj druhý pokus o focení veverek skončil neslavně. Domnívala jsem se, že město Ostrov, které má ve znaku hned dvě veverky, je ideálním místem pro focení tohoto druhu. Bohužel jsem po týdenním pobytu ve městě musela smutně konstatovat, že byť jsem se při procházce zdejším Zámeckým parkem rozhlížela velmi pozorně, veverku jsem nakonec spatřila pouze v městském znaku a na průčelí vyhlášené cukrárny U veverky.
Hodně mne pobavilo nahlédnutí do historie ostrovského znaku. Traduje se, že sídliště založené asi ve 13. století, bylo kolem roku 1330 povýšeno na město. Město na své pečeti užívalo český znak i s klenotem, drženým dvěma zvířaty, pokládanými dříve za vlky, ve skutečnosti to však byly veverky. Dnes tedy v městském znaku po krajních věžích šplhají při okraji štítu ve výši patra dvě červené veverky s bílým břichem a zvednutými ohony.
Do třetice jsem se nechala nalákat články Michala Jirouše na webu photonature.cz. Popisoval fotografování veverek v mladoboleslavském parku Štěpánka tak lákavě, že jsem si řekla, že to musím zkusit. Pozorně jsem si pročetla všechna jeho doporučení. Hodí se nejen pro fotografy, ale i všechny přátele přírody, kteří by chtěli do veverčího světa nahlédnout. Tady jsem od Michala vybrala pár nejdůležitějších bodů, s kterými nelze než souhlasit:
- ideální je vyrazit na veverky až začátkem listopadu, nebo dokonce prosince, hodně přitom záleží na počasí a nejlepší je počkat, až přijdou první tuhé mrazy a veverky ztratí možnost shánět potravu všude kolem a převážně se spoléhají na přikrmování od lidí.
- sebou postačí pár oříšků, nějaká sušená jablka a houby, rozhodně doma nechte buráky, na fotografiích to nevypadá dobře.
- do parku vede několik cest, veverky se ale především soustřeďují okolo velkých krmítek, které tu město vybudovalo.
- s sebou si vezměte nějakou karimatku, protože ležet na studené zemi při mrazu je o nachlazení.
Hnědá forma veverky obecná (Sciurus vulgaris). Mladá Boleslav, lesopark Štěpánka, 29. října 2010.
Pro pořádek doplňuji, že je zcela nevhodné je krmit veverky mandlemi. Obsahují kyanovodík a ten je pro veverky smrtelně jedovatý. Váhala jsem, zda je vhodnější dávat veverkám vlašské ořechy celé a nebo raději vyloupané. Na to mi na facebooku odpověděla záchranná stanice pro veverky Pinky (veverka na Facebooku):
"Hladová veverka nepohrdne ničím. A mladoboleslavský park je těmito veverkami i sojkami, které jsou zhýčkané tamními fotografy, proslulý. Každý, kdo chce do kalendáře nebo časopisu nafotit veverku, jezdí i z dálky právě tam. My jsme odtamtud měli před dvěma lety ve stanici nalezené rezavé mládě a byl to opravdový krasavec... Jinak vlašské a lískové ořechy jsou pro ně rozhodně zdravější a přirozenější."
Ačkoli jsem na veverčí výpravu vyrazila ve všední den, při vysedání z auta na parkovišti u zimního stadionu jsem potkala dva kolegy s podobně rozměrným batohem, stativem a karimatkou. Také tu byli poprvé. Po chvíli pátrání jsme našli ono slavné veverčí království a pustili se do fotografování. Díky časným dopoledním hodinám bylo příjemné světlo. Navíc na zemi převažovalo částečně opadané žluté listí, které zvlášť dobře slušelo rezavým krasavicím. Zajímavě na něm vypadaly i jejich tmavě hnědé kolegyně.
Rozložili jsme si na zem na karimatky a začali veverkám házet oříšky. K první zrzce záhy přibyla druhá, třetí. Stačila drobná nepozornost a veverka objevila pytlík s buráky, který si kolegové položili vedle batohu. Proč čekat na jeden burák, když jich na lavičce leží tolik najednou? Dalším narušitelem našeho úsilí byly sojky. Zatímco veverce hledání ořechů chvíli trvalo, sojka je zmerčila už z velké dálky, rychle si pro ně dolétla a s kořistí v zobáku zmizela vysoko ve větvích.
Veverka obecná (Sciurus vulgaris) v parku Štěpánka v Mladé Boleslavi. 29. října 2010.
Po nějakém čase jsme zkusili další variantu, kterou na svém webu v jednom z dalších "veverčích" článků doporučoval Michal Jirouš a která se nám velmi osvědčila. Ořech jsme položili na pařez. I s objektivem 70-200 mm se mi podařilo rozostřit pozadí. Pokud jsme měli štěstí, veverka pár vteřin poseděla a zapózovala s ořechem v předních tlapkách. Občas na nás poněkud nezpůsobně vystrčila zadní část těla, jindy ořech popadla a odskákala s ním pryč.
Veverka obecná (Sciurus vulgaris) v parku Štěpánka v Mladé Boleslavi. 29. října 2010.
Kolem poledního jsem s fotografováním veverek skončila nejen kvůli ostrému slunečnímu světlu, ale také kvůli množství dětí, které přišly do parku veverky a ptáky krmit. Do krmítek dávaly děti pečlivě vyloupané ořechy (louskáčky si přinesly s sebou). A pak nastala pravá veverčí honěná. Nevím, jakou rychlostí běhají předškoláci, ale o veverkách jsem se dočetla, že dovedou urazit až 19 kilometrů za hodinu. Navíc vždycky mohou svým pronásledovatelům snadno upláchnout skokem na nejbližší kmen.
Veverka obecná (Sciurus vulgaris) je ve většině států Evropy chráněným druhem. To platí i v České republice. U nás je podle vyhlášky 395/1992 Sb. vyhodnocena jako ohrožený druh. V některých částech světa se veverky již od starověku lovily pro srst. V současnosti je nejvíce ohrožuje ztráta jejího přirozeného prostředí – lesů. V jiných částech světa, například ve Spojeném království, vytlačuje veverku obecnou veverka popelavá (Sciurus carolinensis). Další informace o tomto druhu najdete například na webu naturabohemica.cz
Pevně věřím, že nám veverky nezůstanou jen v názvech hospůdek a cukráren, v městském znaku západočeského Ostrova nebo v několika málo zeměpisných názvech východně od Brna, kde se to veverkami v místních jménech jen hemží: hrad Veveří (jméno hradu se poprvé uvádí roku 1213 de Weuerin. Vzniklo překladem z českého Veveří. Jméno tedy znamená "hrad ve veveřím lese, v místě, kde jsou veverky, apod."), Veverská Býtíška, Veverské Knínice či potok Veverka (pravostranný přítok řeky Svratky).
Lesopark Štěpánka leží na jižním okraji Mladé Boleslavi. Po obou stranách lemuje říčku Klenici. Rozlehlý park byl založen již v roce 1881. Jméno získal na počest zásnub následníka rakousko-uherského trůnu a příslušníka mladoboleslavské vojenské posádky Rudolfa Habsburského s belgickou princeznou Stephanií. V oblibě ho mají nejen místní obyvatelé, ale také fotografové přírody. Parkoviště najdete v sousedství zimního stadionu - 50°24'39.693"N, 14°54'33.41"E.
Více fotografií veverek najdete ve fotoalbu na tomto webu.
V galerii nazvané Podzimní kouzla lesoparku Štěpánka se na rajce.net můžete zadívat do pestře zbarvených korun stromů prozářených poledním sluncem.
Rady zkušeného fotografa divoké přírody Michala Jirouše kdy a jak nejlépe fotit veverky najdete v následujících článcích na jeho webu photonature.cz:
- Veverka obecná, mizející kráska našich parků
- Veverka obecná, návštěva parku Štěpánka
- Veverka obecná, život na pařezu
- Od veverek, na skok do Českého Švýcarska
Text a foto: Radka Páleníková
Další články k tématu: zvířata
henstridge
10. 3. 2013 v 07:55
Fotky jsou to pěkné, veverky jsou zkrátka nádherné modelky. Pokud budeme mít čas, navštivte třeba Zámecký park v Teplicích, kde je k vidění také spousta veverek různého zbarvení. Zdejší veverky jsou dokonce tak zvyklé na přikrmování od lidí, že Vám budou pojídat oříšky, nebo jinou potravu, přimo z nastavené dlaně.