26. 9. 2020

Slunečnice fascinují umělce i matematiky

Slunečnice roční (Helianthus annuus) výborně vyniká na pozadí  fialově kvetoucí levandule. Provence, červenec 2019. Květenství slunečnic jsou pozoruhodná nejen svou krásou a velikostí, ale také otáčením za sluncem či důmyslným spirálovitým uspořádáním. Není divu, že v květomluvě se tato nádherná květina symbolem hrdosti a oddanosti.

Z divoké rostliny s drobnými květy se slunečnice šlechtěním proměnila jak v okrasnou rostlinu obřích rozměrů (vzrůstem může být často vyšší než člověk) a rozmanitých květů, tak ve velmi významnou olejninu. Ve výtvarném umění dal slunečnicím téměř ikonickou podobu malíř Vincent van Gogh (1853-1890). Výzkum zákonitostí spirálovitého uspořádání květů se stal předmětem bádání matematických biologů.

Slunečnice, víc než krásný květ

Slunečnice ale ve všech světa dílech netoliko pro ozdobu se sází na zahradách, anobrž pro semeno velmi olejité. Semeno též jest dobrým zobem ptačím; zemkové američtí dělají z něho rozdílné pokrmy; též místo kávy bylo navrženo. Lodyhy mladé, autlé, obzvláště ještě nerozvité, dužnaté, jedí; nejsou ale prý chutné,“ představuje v roce 1846 dobové využití slunečnic ve svém díle Všeobecný rostlinopis (Wšeobecný rostlinopis, čili, Popsání rostlin we wšelikém ohledu užitečných a škodliwých), přírodovědec Jan Svatopluk Presl (1791–1849).

Květy slunečnice roční (Helianthus annuus) jsou heliotropní - otáčejí se za sluncem, ve stáří tuto vlastnost ztrácejí. Provence, červenec 2019.
Květy slunečnice roční (Helianthus annuus) jsou heliotropní - otáčejí se za sluncem, ve stáří tuto vlastnost ztrácejí. Provence, červenec 2019.

Latinské označení slunečnice roční - Helianthus annuus - se skládá z řeckých slov helois, anthos (slunce, květ) a annus (rok). V některých zemích jde nejdůležitější olejninou. O přesném místu počátku přerodu z plané na kulturní rostlinu (proces domestikace) se vedou spory. Velmi staré nálezy (přibližně 5000 let) jsou známé např. z amerického Tennessee či mexického San Andrés (olmécká kultura). Slunečnici ale pěstovali též Inkové. Odtud označení velký indiánský sluneční květ.

Slunečnice roční (Helianthus annuus), Provence, červenec 2019.
Slunečnice roční (Helianthus annuus), Provence, červenec 2019.

Evropskou pouť odstartovala v Madridu

Na evropský kontinent přivezli slunečnici Španělé z Ameriky v 16. století jako ozdobnou rostlinu. První semena zaseli v madridské botanické zahradě a potom v mnoha dalších šlechtitelských zahradách. Za jediné století se jako okrasná rostlina rozšířila po celé Evropě. Teprve od 18. století se ze slunečnicových semen začal lisovat olej a zralá semena se stala vyhledávanou pochoutkou (zvláště v Rusku).

Slunečnice roční (Helianthus annuus) prozářená podvečerním sluncem na pozadí levandulového pole. Provence, červenec 2019.
Slunečnice roční (Helianthus annuus) prozářená podvečerním sluncem na pozadí levandulového pole. Provence, červenec 2019.

Zajímavé dobové svědectví přinesl o pěstování slunečnic u nás koncem 16. století Petr Ondřej Mathioli. Ve svém Herbáři neboli Bylináři píše: "Před několika lety přinesli k nám tuto bylinu z Ameriky a z Peru, kde roste divoce. A již je téměř všude u nás v zahradách i za okny obyčejná, takže skoro nepotřebuje žádného zvláštního popisu… Na vrcholku má květ podobný zlatému květu, veliký jako drahně široký baret nebo veliký talíř, který přináší množství bílého nebo černého semene… Kvete v létě a dosti pozdě. Léta Páně 1584 měli jsme zde květ, který přinesl 2362 zrn drobného zralého semene..."

Slunečnice roční (Helianthus annuus) v sousedství levandulového pole. Provence, červenec 2019.
Slunečnice roční (Helianthus annuus) v sousedství levandulového pole. Provence, červenec 2019.

Čím slunečnice zaujaly matematiky

Až se budete nudit, vezměte si květ slunečnice a zkuste spočítat, do kolika spirál jsou v květenství uspořádány drobné, trubkovité květy. Většinou to bývá 34 spirál v jednom a 55 v druhém směru, ale našly se i slunečnice s poměry počtů spirál 55/89, 89/144 a nejméně v jednom případě i 144/233. Pro laika jsou to „obyčejná“ čísla. Pro milovníky matematické biologie, či biomatematiky, chcete-li, jsou to po sobě jdoucí Fibonacciho čísla.

Slunečnice roční (Helianthus annuus) přitahuje důmyslným uspořádáním svého květenství vědce. Provence, červenec 2019.
Slunečnice roční (Helianthus annuus) přitahuje důmyslným uspořádáním svého květenství vědce. Provence, červenec 2019.

Fibonacciho posloupnost „respektují“ také okvětní lístky slunečnic. Bývá jich 55, 89 nebo 144. Pochopitelně, že výše zmíněné neplatí absolutně. U příležitosti stého výroční narození Alana Turinga (1912-1954) připravilo Muzeum vědy a průmyslu v britském Manchestru rozsáhlý projekt nazvaný Turingova slunečnice. Aby výsledky měly co nejlepší vypovídací hodnotu, obrátili se autoři projektu na veřejnost s prosbou o spolupráci. Lidé vypěstovali slunečnice a pak zaslali fotodokumentaci květů. Celkem se sešla data k  557 slunečnicím ze 7 zemí. Ukázalo se, že 458 rostlin, tj. 82%,  vykazovalo počty spirál odpovídajícíh právě Fibonacciho číslům.

Text a foto: Radka Páleníková

Další fotografie k tématu: slunečnice roční

Většina snímků slunečnic v galerii na tomto webu vznikla v červenci 2019 při fotoworkshopu ve francouzské Provence. Zatímco levandulová pole byla v plné kráse, slunečnice ještě zdaleka nekvetly všude. Ale protože organizátor workshopu Patrik Banas měl terén dokonale zmapovaný, měli jsme možnost užít si focení slunečnic prozářených ranním i večerním sluncem a to i v blízkosti levandulového pole.



Diskuze

© Copyright Radka Páleníková 2010 - 2020. All rights reserved. For any using of photography and text contact author.
Jakékoliv použití fotografií či textů bez svolení autorky není dovoleno.
web created by Martin Patera
Template by W3layouts