2. 6. 2011
Květina lásky, lví ústa i revolverová květina
Označení uvedená v titulku článku si v různých zemích lidé vymysleli pro rostlinu z čeledi pryskyřníkovitých, kterou známe jako orlíček. Jako okrasnou rostlinu orlíček lidé pěstovali už od 15. století. V současné přírodě je však stále více orlíček ohrožen úbytkem vhodných lokalit. Horským druhům navíc vadí globální oteplování.
Stává se, že rostliny, které vídáme v zahrádkách, považujeme v přírodě za samozřejmost. Často matou i jmény, jejichž součástí bývá přídavné jméno obecný. Jenže i mnohé z důvěrně známých květin, dříve hojně rozšířených, nespatříte ve volné přírodě příliš často. Jen si zkuste vzpomenout, kdy jste naposledy potkali orlíček.
Před pár lety jsem si orlíčku všimla na jedné z orchidejových luk v Polabí. Říkala jsem si, že je krásný, ale přece jen hlavními klenoty oné louky jsou orchideje a kosatce sibiřské. Jak jsem později zjistila po nahlédnutí do seznamu ohrožených druhů, ani orlíček obecný (Aquilegia vulgaris) nemá místo v naší krajině úplně jisté.
Společně s orlíčkem obecným je v kategorii ohrožených taxonů cévnatých rostlin (C3) zapsáno 325 jmen (13 % všech druhů a poddruhů cévnatých rostlin České republiky). Do kategorie C3 jsou zařazeny rostliny se slabším, ale trvalým ústupem. Snížení výskytu takových rostlin se pohybuje mezi 50 až 80 % původního zastoupení.
Zatímco původní fialově kvetoucí orlíčky z přírody mizí, občas se tam vrací oklikou přes zahrádky jejich pestře zbarvení a tvarově vyšlechtění příbuzní, kteří časem zplaňují. Koncem května jsem obdivovala statné rostliny při procházce Divokou Šárkou. V údolí Šáreckého potoka vás barevné květy orlíčků upoutají už z velké dálky. A když se k tomu ještě přidají sluneční paprsky, máte před sebou najednou naprosto úžasnou květinu.
O rozšíření orlíčků na našem území leccos napovídá heslo v Ottově slovníku naučném: "Orlíčků čítá se mnoho druhů, v Evropě (hlavně na horách) roste asi 8 druhů, sobě dosti podobných. V Čechách jest v lesích dosti rozšířen orlíček obecný (A. vulgaris) s normálně fialovými květy. Všeobecně pěstuje se také pro ozdobu v zahradách s květy nejen fialovými, ale i růžovými a bílými. Často přeměňují se v zahradě tyčinky v korunní plátky ostruhaté (plnokvěté odrůdy). Kvete v květnu a červnu. Jinak praktického významu nemá."
Orlíčky můžete potkat i poměrně vysoko v horách. Květ orlíčku černofialového (Aquilegia atrata), někdy též uváděného jako orlíček tmavý, jsem fotila počátkem července na stráních u obce Colfosco v italských Dolomitech. Tedy ve výšce kolem 1 650 metrů.
Víte, že...
- Orlíček ve svém Herbáři neboli bylináři zmiňuje i Petr Ondřej Mathioli. Kromě využití v léčitelství uvádí řecké pojmenování pro tuto rostlinu - Leontostomium, tedy volně přeloženo lví ústa.
- V němčině jsou orlíčky označovány také jako Revolverblumen (revolverové květiny), protože 5 otvorů do ostruh, jimiž se opylující čmeláci dostávají k nektaru, je typicky kruhovitě (revolverovitě) uspořádáno.
- Orlíček se dříve považoval za květinu lásky. Tělo a ruce se potíraly práškem z rozdrcených semen pro zvýšení přitažlivosti. Navíc prý zvyšoval i odvahu.
- Květy orlíčku dokáží opylovat jen čmeláci s dlouhým sosákem. Včely a čmeláci s krátkým sosákem však často fungují jako lupiči, neboť prokusují dlouhou ostruhu naplněnou nektarem.
- Orlíček způsobuje poruchy dechu, srdce a křeče, po požití šťávy z čerstvé rostliny se dostaví bolesti hlavy a slabost, při větších dávkách průjem, u dětí bylo údajně pozorováno omámení i bezvědomí po vysátí sladkého nektaru z květů. Otravy u zvířat nebyly zaznamenány, neboť zvířata se při pastvě orlíčku důsledně vyhýbají.
- V etymologickém slovníku jazyka českého se dočtete, že orlíček získal své české pojmenování omylem. Jeho latinské jméno totiž zní aquilegia. Orel je však aquila.
Více informací:
- Botany.cz - orlíček obecný
- Botany.cz - orlíček černofialový
- Květena ČR - orlíček obecný
- Herbář Wendys - orlíček obecný
Další články k tématu: rostliny