2. 3. 2012
Jarní kudykam: sněženky a bledule
Mám radost, jak z nejrůznějších koutů postupně a vytrvale útočí jaro. Trpělivě vyčkává na chvíli, kdy zmizí sněhová peřina a pak se co nejrychleji snaží označkovat dobytá území. Nejčastěji o sobě dává vědět květy bílými, žlutými či fialovými. Ale jako první špióny vysílá ze země přistěhovalce – ostře žluté květy talovínu zimního.
Letos se kvítky talovínu zimního (Eranthis hyemalis) v botanické zahradě v Praze Na Slupi objevily už začátkem ledna. A počátkem března tam z nich mají pod lískou vyvzorkovaný celý tisícihlavý koberec. Více o talovínu v samostatném článku Talovín zimní, tajemný cizinec. Dnes se totiž chci věnovat sněženkám a bledulím, rostlinám, které patří k ohroženým druhům naší květeny (C3).
Známí se mne často ptají, jak poznám, kdy, kam a za čím vyrazit. Abych se nemusela stále opakovat, nahlédla jsem do svého archivu. Třeba následující řádky inspirují k putování přírodou někoho dalšího. Potěší mne, když se v komentářích podělíte o "své" zajímavé lokality a jejich aktuální stav.
Pouť na slavnosti sněženek
Slávu sněženkám přinesl Bohumil Hrabal filmem Slavnosti sněženek, který vznikl na motivy stejnojmenné knížky. Když jsem se však začala vyptávat obyvatel "lesního města" Kerska, kde ty "Hrabalovy" sněženky rostou, tvářili se rozpačitě. Krčili rameny a vzpomínali, že sněženky ve zdejším borovém lese nikdy neviděli.
Hledala jsem mezi řádky a po chvíli čtení jsem v knize našla něco, co se dalo označit za důvěryhodně vyhlížející popis lokality: "...Když pojedete jednou na Mydlovary, na druhou stranu řeky, já tam za chvíli pojedu... tak tam jsou staletý duby a jeden je tak vykotlanej, že se tam před bouří schovalo dvacet třicet lidí! Ale já tam rád chodím a tančím na jaře a někdy i teď, víte, v minulým století byl takovej krásnej zvyk, že lidé na jaře vyšli pod ty starý duby a dívky za zvuků hudby se zdobily sněženkami a pak tančily pod těmi prastarými dubisky?..."
Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) v přírodní rezervaci Úpor. Fotografováno 23. 3. 2011.
Dodám jen, že ono zmiňované "minulé století" bylo vlastně 19. století. A ještě připomenu, že sněženkami z volné přírody se opravdu nezdobte. Patří, společně s bledulí jarní, k ohroženým druhům naší květeny. Hledání sněženek podle popisu Bohumila Hrabala nebylo snadné, ale dovedlo mne k cíli. Jen jsem si vysnila obrovský palouk posetý bělostnými květy. Ve skutečnosti jsem po namáhavém pátrání v hloubi Mydlovarského luhu objevila pouze menší ostrůvky bílých krasavic. Album z této výpravy na mém profilu v galerii rajce.net
Mnohem více jsem si sněženek, tedy přesněji sněženky podsněžníku (Galanthus nivalis), užila při loňské výpravě lužními lesy u středočeského Obříství. K Labi nedaleko jeho soutoku s Vltavou jsem se vypravila 23. března 2011. Zkusila jsem fotit nejen velké trsy, ale i jednotlivé kvítky. Po chvíli pečlivého pozorování jsem byla překvapená, že na některých květech je opravdu drobná zelenkavá kresba rozdílná, jak je patrné v galerii. K pozorování mne inspiroval článek Pavla Sekerky na botany.cz - Copak je to za rostlinu? Není sněženka jako sněženka – nevídaná variabilita
Za bledulemi do Pekla
Na jaře 2009 jsem zatoužila fotit bledule. Přesněji bledule jarní (Leucojum vernum), tedy ty, které známe ze zahrádek. O informace o lokalitách nebyla na internetu nouze. Jenže některé byly od Prahy hodně vzdálené. Proto mne potěšil web Jana Tomáška, kde jsem se dočetla o Pekelském údolí poblíž České Lípy
Na putování za bledulí jarní jsem se vydala 2. dubna 2009 ze Zahrádek přes osadu Karba směrem k České Lípě. Červená turistická značka mne zavedla do Pekelské rokle, kaňonovitého údolí, které v pískovcích vyhloubil Robečský potok. To, co jsem viděla, předčilo všechna má očekávání. Sluníčko postupně jako velký reflektor nasvěcovalo různé kouty. Ti, kteří tudy procházeli opakovaně, mne ujišťovali, že ta pravá nádhera mne teprve čeká. Cesta vedla po obou stranách meandrujícího potoka a stále se bylo nač dívat.
Bledule vytvářely nádherné bílé koberce. Rostly v těsném sousedství potoka chvíli na jednom, chvíli na druhém břehu. Není tedy divu, že krásu této lokality ocenil už v letech 1820-29 majitel zdejšího panství hrabě Kounic. Koncem 19. století však bylo údolí vážně ohroženo. Vznikal projekt stavby železniční trati z České Lípy do Litoměřic a měl vést právě Peklem. Naštěstí se našli tací, kteří se ozvali a podařilo se trať svést na 209 metrů dlouhý viadukt. Ten je dnes obdivovanou technickou památku. Peklo je chráněno od roku 1967, dnes jako národní přírodní památka. Album z této výpravy: Peklo plné bledulí
Všem, kteří se vydají jaru naproti, přeji přívětivé počasí.
Jak sněženky ohlašují jaro
26. února 2012 - "Už i ve středních polohách (přesně 620 m n.m.) konečně sněženky vítězí nad sněhem." fb profil Herbář Wendys
29. února 2012 - "Je to trochu kýčovité, ale přesto si to neodpustíme. V pondělí byl na loukách v Podyjí ještě sníh a v úterý se tam již objevily první sněženky." fb profil NP Podyjí
Kdy, kam a za čím vyrazit?
- Fotogalerie
Inspiraci k výpravám často hledám na internetu. Kromě oblíbených webů, které mám v rubrice odkazy, se mi osvědčilo sledovat fotogalerie. Nemusí tam být vždy exkluzivní snímky. Pro získání informace, že už "někde něco kvete" stačí fotky pořízené třeba mobilem. Jakmile některý fotografy oblíben druh květin rozkvete, velmi brzy se objeví jeho snímky. Jen má tahle metoda drobné úskalí. Některé rostliny nekvetou příliš dlouho. A tak se mi stalo, že má první výprava za kandíkem na Medník nedopadla úspěšně a já si na jeho focení musela počkat celý rok. - Specializované weby
Hodně informací čerpám z webu botany.cz. Kromě profilů jednotlivých rostlin, kde bývají fotografie označené lokalitou a datem pořízení, je tam průběžně doplňovaný atlas lokalit. Takhle je například představeno výše zmiňované Peklo. Leccos se dá vyčíst z popisek fotografií na webu biolib.cz - Wikipedie
V poslední době přibývají informace o lokalitách a jednotlivých druzích hojně i na české Wikipedii. A to díky projektu WikiProjekt Chráněná území, do kterého se při psaní seminárních prací zapojili studenti Ochrany životního prostředí přírodovědecké fakulty UK.
Text a foto: Radka Páleníková
Další články k tématu: rostliny