15. 9. 2010
Tajemná výprava za můrami
Kdybych pozvánku na 1. karlštejnskou můří noc nedostala od Lenky, které velmi důvěřuji, nejspíš bych ji pokládala za povedený žert. Když jsem v pátek 10. září večer opouštěla v hustém lijáku Prahu, zvažovala jsem, zda se nemám otočit zpátky. Po chvíli váhání zvítězila zvědavost nad pohodlím a já pokračovala směrem na Karlštejn, kde nebylo po dešti ani památky.
Oblíbených nočních akcí není málo a bývají hojně navštěvované. Asi nejvíc návštěvníků mívá Muzejní noc. Pozadu ale nezůstává ani Noc vědců, Noc kostelů či Noc s Andersenem. Jenže tyhle všechny akce probíhají ve městech. Byla jsem zvědavá, kolik lidí přiláká Můří noc.
K mému překvapení na peróně karlštejnského nádraží stálo ve smluvený čas přes 30 lidí. Společně jsme přešli most přes Berounku a zamířili do kopce nad hřbitovem. Cíl naší cesty byl už z dálky dostatečně patrný – na stráni se vyjímalo vypnuté bílé prostěradlo.
Pro tento večer se stal naším průvodcem Petr Heřman ze Správy CHKO Český kras. Pohodlně jsme se usadili poblíž prostěradla na kládách. Iluze pradávného biografu byla téměř dokonalá. Než se úplně setmělo, dozvěděli jsme se řadu zajímavostí o pozoruhodném světě nočních motýlů. Silný světelný zdroj přitahoval můry velmi spolehlivě. Zároveň opodál stál zvláštně upravený kbelík doplněný zářivkou.
Každou chvíli se na osvětleném prostěradle usadila jiná můra. Zatímco některým, jako třeba šedavce dřišťálové (Auchmis detersa) pózování nevadilo, jiné ne a ne klidně posedět, jako třeba plavokřídlec stepní (Mythimna pallens). Trpělivě jsme se střídali, abychom mohli fotit a pozorovat jednotlivé můry.
Šedavka dřišťálová (Auchmis detersa) z čeledi můrovití (Noctuidae).
Není divu, že v takovém množství lidí docházelo občas k velmi legračním situacím, které připomínaly hru na tichou poštu. Zatímco ve skutečnosti se můra jmenovala šedavka, po chvíli ji už někdo nazýval šedobarvec nebo šedivka.
I přes pečlivé zapisovaní jsem brzo měla v poznámkách dokonalý zmatek. Proto jsem s úlevou přijala nabídku našeho průvodce, že mi s určením nafocených druhů pomůže. Jinak bych se ve světě můr, můřic a můreček dozajista ztratila.
Blýskavka lebedová (Trachea atriplicis) z čeledi můrovití (Noctuidae).
Spoustu živočichů můžeme v přírodě pozorovat snadno sami. Stačí vědět, kde ten který druh žije a v kterém období je nejvhodnější doba pro jeho pozorování. Ale jsou i druhy, které bez zkušeného průvodce můžeme pozorovat obtížně. Zatímco na cestu pod vodní hladinu stačí nasadit šnorchl a brýle, v nočním světě je to o dost složitější.
Velmi ráda se zas někdy vypravím do tajemného světa nočních motýlů, který pro většinu z nás zůstává "neviditelný". Moc bych chtěla spatřit nádherně zbarvené přástevníky, martináče, strach nahánějícího lišaje smrtihlava či naši nejznámější „literární“ můru – stužkonosku modrou (Catocala fraxini), která se v roce 1930 dostala do názvu básně Petra Bezruče - Stužkonoska modrá
Další fotografie z 1. můří noci na Karlštejně najdete ve fotoalbu.
Text a foto: Radka Páleníková
Další články k tématu: motýli