7. 3. 2011

Co dělají motýli v zimě?

Žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhamni) je motýl, kterého můžete spatřit velmi časně na jaře. Má v roce jedinou generaci, dospělec se dožívá téměř jednoho roku. Fotografováno v Polabí 14. března 2009. V době, kdy jsem toho o motýlech věděla pramálo, mne v polovině března překvapil při procházce podél Labe žluťásek řešetlákový. Byl to první motýl, kterého jsem ten rok potkala. Zajímalo mne, jestli někde přezimoval a nebo už je čerstvě vylíhnutý. Zjistila jsem, že je to jeden z nejdéle žijících motýlů u nás a zároveň motýlí otužilec. Začala jsem pátrat, jak zimní období přežívají ostatní druhy motýlů.

Dospělec žluťáska řešetlákového (Gonepteryx rhamni) žije téměř celý rok. Dělá to rafinovaně: prostě si nejen v zimě, ale i v létě nějaký čas trochu pospí. Koncem zimy stačí pár slunečných dní a žluťásek se začne poohlížet po prvních zdrojích nektaru. Nezřídka ho můžete spatřit v únoru či březnu v místech, kde ještě leží zbytky sněhu. Tvar jeho křídel je velmi charakteristický. Citrónově žlutý je sameček, naopak samička je díky svým nazelenale bílým křídlům mnohem méně nápadná.

Žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhamni) patří do čeledi běláskovití (Pieridae). Fotografováno 23. září 2010 u osady Jizerka.
Žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhamni) patří do čeledi běláskovití (Pieridae). Fotografováno 23. září 2010 u osady Jizerka.

A jak to tedy je s tím přezimováním ostatních motýlích druhů?

Většina motýlů u nás nepřezimuje jako dospělec, ale ve stadiu vajíčka, housenky (např. batolci, modrásci, okáč bojínkový) nebo kukly (otakárci, bělásci).

Bělásek řeřichový (Anthocharis cardamines). Praha, Podhoří, duben 2010.        Modrásek rozchodníkový Scolitantides orion (Pallas, 1771), Praha PR Podhoří, duben 2010.
      Otakárek ovocný - Iphiclides podalirius (Linnaeus, 1758), Praha - PR Podhoří, duben 2010
 

Další druhy přečkávají zimní měsíce ve stavu strnulosti (hibernace). K takovým patří třeba babočky (babočka kopřivová a jilmová, paví oko, žluťásek řešetlákový, babočka bílé C a babočka osiková). Vezmou zavděk garáží, půdou nebo nevytápěným sklepem nebo si najdou vhodný úkryt v přírodě (dobře poslouží třeba i dutina starého stromu).

babočka kopřivová (Aglais urticae) v italských Dolomitech       Babočka paví oko - Inachis io (Linnaeus, 1758),Chuchelský háj, 7. dubna 2010.       Babočka bílé c (Polygonia c-album) dostala své jméno podle bílé kresby připomínající písmeno c. Fotografováno na Zvolské homoli, 25. března 2010.  

Pár zimujících baboček paví oko jsem měla možnost pozorovat počátkem února v jedné ze starých štol v CHKO Český kras. Zatímco babočka tam byla spíše vzácným hostem, píďalka jeskynní se tu vyskytovala mnohem hojněji.

Občas se lidé ptají, co dělají motýli v zimě. Tohle je babočka paví oko 3. února 2011 ve štole lomu poblíž Mořiny. CHKO Český kras.       Píďalka jeskynní (Triphosa dubitata) tráví zimu ve starých štolách a jeskynních. Fotografováno 3. února 2011 ve štole lomu Mořina, hlavní sběrná chodba poblíž lomů Mořina, NPR Karlštejn, CHKO Český kras.

A pak jsou druhy, které u nás v zimním období nenajdete vůbec.

Jsou to motýli - cestovatelé, kteří ve střední Evropě nepřezimují. Jsou mezi nimi velmi zdatní letci, kteří dovedou překonat široké mořské úžiny i alpské průsmyky. Patří k nim například žluťásek čilimníkový, babočka admirál, babočka bodláková, lišaj svlačcový, dlouhozobka svízelová.

Babočka bodláková (Vanessa cardui), Praha, Divoká Šárka, červenec 2008.       Babočka admirál - Vanessa atalanta Linné, 1758, Křivoklátsko, Údolí ticha, září 2009.       Dlouhozobka svízelová - Macroglossum stellatarum (Linnaeus, 1758) z čeledi lišajovtých saje nektra na pcháči zelinném (Cirsium oleraceum). Křivoklátsko, Údolí ticha, září 2009.  

Pokud byste se chtěli o některém z uvedených druhů dozvědět víc, pak doporučuji stránky www.lepidoptera.cz. Autoři určovacího klíče vás upozorní na zvlášť výrazné znaky určitého druhu, nechybí ani informace o době letu či možnosti záměny s podobným druhem.

Řadu zajímavých informací můžete hledat i v knihách, které jsou určeny dětem. Například nakladatelství Beta vydalo v roce 2006 překlad velmi zajímavé německé knížky Motýli - průvodce naší přírodou. Tam je motýlům v zimě věnována samostatná kapitola.

S oblibou listuji také v drobné knize z edice OKO nakladatelství Albatros Naši motýli, kterou napsal Jiří Zahradník a ilustracemi doprovodil František Severa. Je určena čtenářům od 9 let, ale mnoho zajímavého se z ní dozví každý, kdo by se rád o motýlech dozvěděl trochu víc, ale odborná literatura ho neláká.

Text a foto: Radka Páleníková

Další články k tématu: motýli



Diskuze

Vesuvanka

19. 10. 2013 v 09:20

Zdravím a děkuji za velmi pěkný článek i odkazy. O motýly se zajímám už od dětství - knihu "Naši motýli" z edice OKO mohu také vřele doporučit. Mám dojem, že tato edice znovu vychází. Babočky paví oko přespávaly u nás zimu v pokoji za skříní. Zdatní letci z řad motýlů, kteří odlétáva na zimu do jižních zemí, jsou obdivuhodní nejen pro zvládnutí této dlouhé cesty, ale i její obtížnosti - například přelet Alp, kde se rychle mění povětrnostní podmínky. Myslím, že jich cestou tam i zpět dost zahyne. Asi před třemi nebo čtyřmi roky jsem pozorovala 21. května hromadný přílet baboček bodlákových. Ten rok jich bylo všude velké množství, po desítkách poletovaly a sedaly na květy v parcích, a bylo mořné je vidět i v pražských ulicích mezi vysokými domy. Předtím a bohužel ani potom jsem se s tolika babočkami bodlákovými nesetkala, naopak babočka bodláková je dost vzácná. "Motýlího kolibříka" - dlouhozobku zimolezovou jsem viděla jen jednou, a to u Ohře na Lounsku. Poletovala kolem květů hadince a po "kolibříkovsku" sála nektar za neustálého rychlého třepetání křidélek.

© Copyright Radka Páleníková 2010 - 2019. All rights reserved. For any using of photography and text contact author.
Jakékoliv použití fotografií či textů bez svolení autorky není dovoleno.
web created by Martin Patera
Template by W3layouts