7. 3. 2011
Co dělají motýli v zimě?
V době, kdy jsem toho o motýlech věděla pramálo, mne v polovině března překvapil při procházce podél Labe žluťásek řešetlákový. Byl to první motýl, kterého jsem ten rok potkala. Zajímalo mne, jestli někde přezimoval a nebo už je čerstvě vylíhnutý. Zjistila jsem, že je to jeden z nejdéle žijících motýlů u nás a zároveň motýlí otužilec. Začala jsem pátrat, jak zimní období přežívají ostatní druhy motýlů.
Dospělec žluťáska řešetlákového (Gonepteryx rhamni) žije téměř celý rok. Dělá to rafinovaně: prostě si nejen v zimě, ale i v létě nějaký čas trochu pospí. Koncem zimy stačí pár slunečných dní a žluťásek se začne poohlížet po prvních zdrojích nektaru. Nezřídka ho můžete spatřit v únoru či březnu v místech, kde ještě leží zbytky sněhu. Tvar jeho křídel je velmi charakteristický. Citrónově žlutý je sameček, naopak samička je díky svým nazelenale bílým křídlům mnohem méně nápadná.
A jak to tedy je s tím přezimováním ostatních motýlích druhů?
Většina motýlů u nás nepřezimuje jako dospělec, ale ve stadiu vajíčka, housenky (např. batolci, modrásci, okáč bojínkový) nebo kukly (otakárci, bělásci).
Další druhy přečkávají zimní měsíce ve stavu strnulosti (hibernace). K takovým patří třeba babočky (babočka kopřivová a jilmová, paví oko, žluťásek řešetlákový, babočka bílé C a babočka osiková). Vezmou zavděk garáží, půdou nebo nevytápěným sklepem nebo si najdou vhodný úkryt v přírodě (dobře poslouží třeba i dutina starého stromu).
Pár zimujících baboček paví oko jsem měla možnost pozorovat počátkem února v jedné ze starých štol v CHKO Český kras. Zatímco babočka tam byla spíše vzácným hostem, píďalka jeskynní se tu vyskytovala mnohem hojněji.
A pak jsou druhy, které u nás v zimním období nenajdete vůbec.
Jsou to motýli - cestovatelé, kteří ve střední Evropě nepřezimují. Jsou mezi nimi velmi zdatní letci, kteří dovedou překonat široké mořské úžiny i alpské průsmyky. Patří k nim například žluťásek čilimníkový, babočka admirál, babočka bodláková, lišaj svlačcový, dlouhozobka svízelová.
Pokud byste se chtěli o některém z uvedených druhů dozvědět víc, pak doporučuji stránky www.lepidoptera.cz. Autoři určovacího klíče vás upozorní na zvlášť výrazné znaky určitého druhu, nechybí ani informace o době letu či možnosti záměny s podobným druhem.
Řadu zajímavých informací můžete hledat i v knihách, které jsou určeny dětem. Například nakladatelství Beta vydalo v roce 2006 překlad velmi zajímavé německé knížky Motýli - průvodce naší přírodou. Tam je motýlům v zimě věnována samostatná kapitola.
S oblibou listuji také v drobné knize z edice OKO nakladatelství Albatros Naši motýli, kterou napsal Jiří Zahradník a ilustracemi doprovodil František Severa. Je určena čtenářům od 9 let, ale mnoho zajímavého se z ní dozví každý, kdo by se rád o motýlech dozvěděl trochu víc, ale odborná literatura ho neláká.
Text a foto: Radka Páleníková
Další články k tématu: motýli
Vesuvanka
19. 10. 2013 v 09:20
Zdravím a děkuji za velmi pěkný článek i odkazy. O motýly se zajímám už od dětství - knihu "Naši motýli" z edice OKO mohu také vřele doporučit. Mám dojem, že tato edice znovu vychází. Babočky paví oko přespávaly u nás zimu v pokoji za skříní. Zdatní letci z řad motýlů, kteří odlétáva na zimu do jižních zemí, jsou obdivuhodní nejen pro zvládnutí této dlouhé cesty, ale i její obtížnosti - například přelet Alp, kde se rychle mění povětrnostní podmínky. Myslím, že jich cestou tam i zpět dost zahyne. Asi před třemi nebo čtyřmi roky jsem pozorovala 21. května hromadný přílet baboček bodlákových. Ten rok jich bylo všude velké množství, po desítkách poletovaly a sedaly na květy v parcích, a bylo mořné je vidět i v pražských ulicích mezi vysokými domy. Předtím a bohužel ani potom jsem se s tolika babočkami bodlákovými nesetkala, naopak babočka bodláková je dost vzácná. "Motýlího kolibříka" - dlouhozobku zimolezovou jsem viděla jen jednou, a to u Ohře na Lounsku. Poletovala kolem květů hadince a po "kolibříkovsku" sála nektar za neustálého rychlého třepetání křidélek.