19. 3. 2012
Jděte do háje...
Pokud nás někdo posílá do háje, většinou to s námi nemyslí dobře. Místo slovesa JDĚTE se používá důraznější TÁHNĚTE. A místo háje, však vy víte... Já vás však posílám do háje v původním smyslu slova: do háje zeleného, plného jarních květů a štěbetajícího ptactva. Chcete-li si užít první posly jara, pak máte nejvyšší čas. Představení o mnoha dějstvích, přírodovědci označované jarní aspekt, už začalo.
Dlouho jsem si myslela, že pokud bych chtěla vidět lužní les, musím se vypravit na jižní Moravu. Ano, tam jsou naše nejbohatší a největší lužní lesy. V oblasti Biosférické rezervace Dolní Morava se nachází čtvrtina lužních lesů České republiky. Konkrétně v jihovýchodním cípu území, v trojúhelníku vymezeném Břeclaví, Týncem a soutokem Moravy a Dyje. Je to nejrozsáhlejší komplex tvrdého luhu a lužních luk (celkem zhruba 8 000 ha) ve střední Evropě.
Budete-li budete chvíli pátrat, nejspíš zjistíte, že nějaké luhy a háje s rozkvetlými posly jara máte, když ne úplně za humny, tak v rozumném dosahu. Já to mám asi nejblíž k pozůstatkům lužních lesů v Polabí a v Poohří. Zatímco loni jsem se vypravila obdivovat sněženky do Obříství nedaleko Mělníka; letos jsem zamířila do Dobříňského háje poblíž Roudnice nad Labem. Tento háj je jedním z posledních zbytků lužního lesa v údolní nivě řeky Labe. Statut přírodní památky získal koncem roku 2010.
Pro svou sněženkovou výpravu jsem zvolila pátek 16. března. Předpověď slibovala příjemný slunečný den. Vyrazila jsem tedy opravdu časně – v šest ráno z Prahy. První zádrhel nastal u auta. Ano, bylo krásně jasno, ale zároveň i mrazivě chladivo – 1,5 stupeň Celsia si žádal auto před jízdou nejprve oškrábat. S představou, že pak už mi nestojí nic v cestě k mému vysněnému sněženkovému cíli, se loučím pár kilometrů za Prahou. Z rádia zní dost škodolibá předpověď počasí: ano, bude nádherný jarní slunečný den, jen místy budou ráno mlhy. Brzy zjišťuji, že mlhy jsou právě v místech, kam putuji já. Mířím po dálnici D8 k Roudnici nad Labem. Sakra, po pravé straně by měl být přece vidět Říp. Ano. Měl. Ale to by nesměly i těmi místy být ty šílené mlhy.
Dobříň jsem našla, vystoupila jsem a nevěřila svým očím. Ano, na focení jemně orosených travin a větviček, lehce ozdobených pavučinami to bylo super počasí. Dva stupně pod nulou, viditelnost téměř nulová... Jenže já si představovala, že zkusím fotit květy sněženek prosvícené prvními ranními paprsky. Pár okamžiků váhám, jestli snad nemám změnit cíl své cesty. V rádiu říkali, že v tuhle chvíli je na vrcholu Milešovky už příjemných 6 stupňů nad nulou. Rozhoduju se zůstat a obhlédnout terén.
Začínám u Labe v místech, kde je přívoz. Jak vypadá protější břeh, netuším. V mlze není vidět. Pozoruji bílé kvítky. Jsou lehce orosené a působí velmi křehce. Klekám si na cestičku a cvakám první fotky. Mlha postupně ustupuje, ale sluníčko se v plné síle na obloze ukáže až asi v deset dopoledne.
Obec Dobříň leží na levém břehu řeky Labe, zhruba 3 km severovýchodně od Roudnice nad Labem. V obecních novinách z roku 2011 jsem vyčetla, že je v Dobříni 207 domů, ve kterých žije 556 obyvatel. Pokud se vypravíte od obce severovýchodním směrem, bude vám časně z jara rychle jasné, že těžko mohli Dobřínští zvolit do svého znaku něco jiného než sněženku. Kromě dvou bílých květů na žlutém podkladu jsou ve znaku i další symboly obce – modrý pruh řeky, který symbolizuje řeku Labe a černý pruh, který představuje železniční trať Praha – Děčín.
Přírodní památka Dobříňský háj se rozkládá na levém břehu Labe, přibližně v 750,4 -
751,5 říčním kilometru podle evropské kilometráže. Dobříňský háj tvoří lesní porost přibližně tvaru podlouhlého obdélníku o průměrné šířce cca 230 m a rozloze 21,2 ha. Území bývá kompletně zaplaveno už při průtoku odpovídajícím pětileté povodni, což zaručuje periodické opakování záplav. Hlavním předmětem ochrany je sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), uváděná zde často jako sněženka předjarní. Významný je také výskyt ohrožených druhů hmyzu, chráněný je i zbytek starého stromořadí, ve kterém převažuje dub letní.
Z dalších, později kvetoucích jarních geofytů (tedy rostlin, jejichž obnovovací orgány jako oddenky, hlízy, cibule, přetrvávají nepříznivé roční období pod zemí) tu můžete obdivovat dymnivku dutou (Corydalis cava), sasanku pryskyřníkovitou (Anemonoides ranunculoides), pižmovku mošusovou (Adoxa moschatelina), křivatec žlutý (Gagea lutea). Pro lokalitu je velmi charakteristická také časně kvetoucí forma hluchavky skvrnité (Lamium maculatum).
Na budově bývalého statku v Dobříni (čp. 4) nelze přehlédnout pamětní desku. Připomíná, že právě zde se 8. července 1891 narodil básník Josef Hora. Takhle zavzpomínal na krátký čas strávený v Dobříni: "To Labe bylo vždy cosi mohutného v dětských vzpomínkách. Táhl se podle něho dobříňský háj, do něhož jsme chodili na fialky s maminkou a tetou Božkou. Něco jako vůně míznatých keřů, šťavelů a hnijící drti v pařezech, jež zůstaly v zemi mi kmitá vzpomínkou. A voda, nesmírná voda. Kus dál se v ní koupal obraz roudnických věží." Z knihy Rodný kraj v díle Josefa Hory.
Co by vás mohlo zajímat:
- Zamyšlení O původnosti úsloví Jít do háje
- Že se naši předkové neposílali pouze do háje či k šípku se dočtete v pojednání zveřejněném v časopise Naše řeč: O českých zaříkávadlech: text prostoru a text jména
- Na webu Národního parku Podyjí si můžete přečíst nejen o tom proč a kde rostou sněženky, ale i mnohé zajímavosti o konikleci, křivatci, jaterníku či lýkovci: Jak přežít chladná rána: Průvodce po prvních jarních květech Podyjí
Text a foto: Radka Páleníková
Další články k tématu: krajina
Další fotografie k tématu: sněženka podsněžník