4. 12. 2010
Bouřňák – báječný kopec pro všechny
Prozradím vám, jak Krušnohorský kopec Bouřňák ke svému současnému jménu přišel. Dozvíte se také, proč bylo obtížné dostat český název do map. Představím vám Karla Líma, průkopníka krušnohorského lyžování a turistiky. Chybět nemůže ani zmínka o zdejším unikátu – větrem ošlehaných a pokroucených bucích.
Při zimní návštěvě Bouřňáku jsem měla obrovské štěstí na počasí. A tak jsem si zdejší krásu mohla opravdu vychutnat. Zatímco já toužila po "krajině pro fotografy", zbytek rodiny si užil výlet na běžkách. Na své si tu přijdou také milovníci sjezdového lyžování i ti, kteří se rádi pomalu procházejí.
Na Bouřňáku se nachází přírodní památka Buky na Bouřňáku, jedná se o větrem zdeformované buky.
Chvíli jsem váhala, zda mám psát o hoře Bouřňák nebo kopci Bouřňák. Na internetu jsem hojně našla obé. Ani definice kopce na Wikipedii mi jednoznačně neprozradila, kdy se kopec stává horou. Rozhodla jsem se tedy, že v případě Bouřňáku se přikloním spíš k označení kopec. Bouřňák má totiž tak trochu smůlu. Opravdu není příliš vysoký. S nadmořskou výškou 869 metrů se mezi krušnohorské tisícovky vetřít nemůže (nejvyšší je Klínovec 1244 m, následuje ho Božídarský Špičák 1115 m). Ale i tak patří Bouřňák mezi pozoruhodná místa. Širší veřejnosti ho pomohl počátkem 20. století "objevit" průkopník krušnohorské turistiky Karel Lím.
Pokud budete chtít na Bouřňák vystoupat v létě, pak vás z obce Hrob (356 m.n.m.) čeká cesta vedoucí místy, která jsou považována za nejdelší sjezdovku v Čechách (4 km jízdy). A tedy i náležité stoupání s převýšením 513 metrů. Původně hornická osada Hrob se v písemných záznamech objevuje ve 14. století. Těžilo se zde stříbro, měď a cín. V zimě můžete přijet autem až na parkoviště téměř pod vrcholem Bouřňáku.
Od roku 1928 stojí na vrcholu Bouřňáku turistická chata (dnes Horský hotel Bouřňák). Pamětní deska připomíná jméno průkopníka turistiky v Krušných horách, učitele z Hrobu a ředitele školy v Duchcově Karla Líma (6. 10. 1875 - 20. 9. 1958).
Právě Karel Lím počátkem 20. století šířil slávu Krušných hor. Byl přesvědčen, že: "Každý obrázek stromů sněhem obalených z Krkonoš nebo ze Šumavy může býti podepsán jménem některého zdejšího horského místa; tak velkolepé jsou tu zimní krásy a i letními krásami přírodními se Krušné hory vyrovnají ostatním našim okrajním horstvům…"
Karel Lím se stal shodou okolností prvním lyžařem na Bouřňáku, tehdy však v mapách označeným německy: Stűrmer. Bouřňáku zvolil také jeho současné hezké české jméno (byť zpočátku nevzbuzovalo u všech nadšení). Lím věřil ve velkou turistickou budoucnost Krušných hor. Aktivně se účastnil budování horské chaty na vrcholu, navrhoval výstavbu lanovky na Bouřňák. Ale zároveň už tehdy žádal ochranu bukového lesa bizarních tvarů. Lokalita o rozloze 3,26 ha se však ochrany dočkala až v roce 1979 jako přírodní památka Buky na Bouřňáku.
Buky na Bouřňáku jsou názornou ukázkou působení klimatických vlivů – mrazu, sněhu a větru na porost buku lesního (Fagus sylvatica). Zbytky přibližně 200 let starého, původního bukového porostu, se nacházejí západně od vrcholu Bouřňáku, v nadmořské výšce 830 - 860 metrů. Tvrdé přírodní podmínky (průměrná roční teplota zde nepřevyšuje 5 stupňů Celsia, sněhová pokrývka tu leží až 140 dní v roce), vytvarovaly jednotlivé kmeny do zajímavých tvarů. Z chráněných druhů rostlin zde roste mléčivec alpský a vzácný pryskyřník omějolistý pravý. Okolní louky jsou příznivé pro růst prhy arniky anebo koprník štětinolistý.
Krajina z vrcholu Bouřňáku krátce po západu slunce. Fotografováno 3. ledna 2009.
Na webu duchov.cz Pavel Koukal prozrazuje, proč Karel Lím zvolil pro kopec, který se jmenoval německy Stűrmer právě označení Bouřňák: "Poprvé zaslechl toto slovo z úst českých dřevorubců Vinše a Štěpánka z Křižanova při jedné prudké bouři, kterou společně zažili na vrcholku hory. Náhodně vyslovené slovo se Límovi zalíbilo a od té chvíle je začal horlivě prosazovat. Jméno, vyšlé z lidové tradice, se rychle ujalo, ale ještě ve dvacátých letech vyvolalo obšírnou polemiku, když mělo být schváleno Vojenským zeměpisným ústavem. Návrh byl odmítnut a název Bouřňák označen za vulgární. Místo něj byl navržen název Bouřlivý, který se krátce objevil i v mapách. Podle Límových předpokladů se však tento název neujal a Bouřňák zůstal Bouřňákem."
Karel Lím se dožil téměř 83 let. Na svůj milovaný Bouřňák vystoupil poprvé v září 1894, naposledy ho navštívil při oslavě svých 80. narozenin. Celkem prý těch výstupů na Bouřňák absolvoval kolem 2 000. Myslím, že dnes by se mu tu také líbilo. V zimní sezóně zajišťuje Sport Centum Bouřňák provoz sjezdového areálu. Zdejší slalomový svah patří údajně k nejstrmějším v republice. Z vrcholu Bouřňáku vede celkem 6 sjezdovek, z toho 5 směrem do Mikulova a 1 jižním směrem (Hrobská). Pro začátečníky a děti je určen dětský svah Údolíčko. Zkrátka nepřijdou ani běžkaři. Po hřebenu prochází Krušnohorská magistrála. Sport Centrum Bouřňák upravuje její úsek mezi obcemi Dlouhá Louka na západě a Cínovec na východě.
Na Bouřňáku se nachází přírodní památka Buky na Bouřňáku, jedná se o větrem zdeformované buky.
Užívají si tu také ti, kteří se jen rádi procházejí a kochají krásnou přírodou. Pokud je hezké počasí, pak je od hotelu na vrcholu Bouřňáku báječný rozhled na České středohoří a Lužické hory. Smrkový porost na Bouřňáku je poškozen, o to víc tady rostou zakrnělé buky, jeřáby a břízy. Bouřňák má (zvlášť pro fotografy) své kouzlo i ve chvíli, kdy počasí není zrovna slunečné. To pak ještě lépe vyniknou křivky stromů. Navíc navátý sníh jemně vystínuje nejen kmeny, ale zdůrazní každou nerovnost. Prostě ideální prostředí pro fotografy krajiny i milovníky makrofotografie.
Více fotografií z Bouřňáku najdete ve fotogalerii na webu radkapalenikova.cz a také v galerii na rajce.net
Kopec (vrch, pahorek) je povrchový tvar který má zřetelně patrný vrchol, který vystupuje na okolní terén. Není úplně jasné, kdy se takový povrchový útvar označuje výrazem kopec nebo hora. Z velké části to závisí na subjektivním hodnocení. Obecně platí, že kopec není tak vysoký jako hora a jeho svah není tak prudký. Někdy je pro označení rozhodující nadmořská výška vrcholu, někdy je to relativní výška nad okolním terénem. Někdy se výrazem hora označují i kopce, které nesplňují ani jedno z kritérií (např. Bílá hora). Zdroj: wikipedie - heslo kopec
Další články k tématu: krajina