9. 10. 2011
Bavorský Luzný: učebnice pro ochránce Šumavy
Nemáte-li rádi mrtvé stromy, nečtěte dál. Mohli byste být pohledem na uschlé velikány pohoršeni. Já naopak právě cestou na Luzný kouzlu zničeného lesa podlehla. Skutečnost, že v okolí třetího nejvyššího vrcholu Bavorského lesa řádila kůrovcová kalamita, nelze přehlédnout. Ale proč taky? Proč se na trosky lesních velikánů dívat jako na hřbitov lesa, když je to vlastně jeho porodnice?
Už při své první cestě směrem k vrcholu Luzný (1 373 m n.m.) jsem v úžasu zírala na zdejší životadárnou spoušť. Zaparkovala jsem na východním konci obce Waldhäuser (1 045 m n.m.), odkud vede nejkratší cesta na vrchol. Obec za svůj vznik vděčí obchodu se solí do Čech. Dnes je spíše celoročním turistickým magnetem. Je jednou z mála, které leží uvnitř Národního parku Bavorský les. Protože byl konec prosince, vydala jsem se po prohrnuté asfaltce. Dál jsem pak putovala tzv. zimní cestou (Winterweg).
Nedošla jsem sice až na vrchol, ale to, co jsem viděla, mne nadchlo. Buky stále častěji střídaly smrčiny až se ujaly vlády nad krajinou docela. Sněhová přikrývka důkladně zvýrazňovala všechny terénní nerovnosti. S fotobatohem na zádech jsem si připadala poněkud nepatřičně. Výletníci, kteří mne míjeli, měli jedno společné: snad nikomu nechyběly sáňky nebo boby. Nechala jsem je proudit k vrcholu a zastavila se u paseky, kterou tu v 90. letech 20. století způsobil kůrovec (tedy přesněji lýkožrout smrkový Ips typographus).
Pro někoho by to byl jen pohled na poničený a neuklizený les. Já však na kraji té živly vytvořené paseky žasla nad zrodem porostu nového. Vedle polámaných a uschlých kmenů letitých smrků se na světlo tlačily mladé stromky. Některým sotva ze sněhové peřiny vyčuhovaly první větve, jiné už přesahovaly výšku dospělého člověka.
Lákalo mne projít tou nádhernou pasekou dál. Ale věděla jsem, že tenhle prostor patří do tzv. jádrové oblasti národního parku a že by se do něj vstupovat nemělo. Navíc nevstupovat velel i pud sebezáchovy. Vždyť mezi zasněženými padlými kmeny nebylo možné odhadnout případné prohlubně a tak by zlomení či podvrknutí nohy bylo jen dílem okamžiku.
Stála jsem tedy na hromadě sněhu na kraji proplužené silnice a žasla. Slibovala jsem si, že se sem vrátím i v jiném ročním období. Po nějaké chvíli jsem opustila silnici a tzv. zimní cestou jsem vystoupala až do míst, kde stromy vystřídalo moře žulových balvanů. Vrchol Luzného se zdál na dosah. Já však měla už málo času a byl tedy nejvyšší čas na návrat. Poněkud závistivě jsem sledovala výletníky, kteří si cestu do Waldhäuseru krátili jízdou na sáňkách či bobech. Tak snad příště...
Svah Luzného pokrývají bohaté porosty borůvčí. Konec září 2011.
Když jsem se letos na přelomu září a října znovu ocitla v Bavorském lese, přála jsem si dokončit svou cestu na Luzný, respektive zkusit její letní variantu. Opět jsem zaparkovala nad obcí Waldhäuser, kam až mne silnice šplhající se velmi strmě vzhůru, pustila. Kolem desáté dopoledne to bylo s parkováním v pohodě. Jak mi ale potvrdili další výletníci, v poledne už bylo parkoviště zcela zaplněné. Část cesty jsem putovala po stejné asfaltce jako v zimě. Občas mne míjel autobus, či přesněji Igelbus, svážející v hodinových intervalech turisty z okolních letovisek co nejblíže vrcholu Luzného.
Pohled z vrcholu Luzného (Lusen) směrem na Březnik. Konec září 2011.
Zastavila jsem se i u paseky, která mne v zimě tak okouzlila. V podzimním hávu jí to slušelo snad ještě víc. Místo sněhové peřiny se na zemi rozprostíralo husté borůvčí s rudě zbarvenými listy a hojně obalené zralými plody. Tu a tam se červenaly jeřabiny. Nejsytější odstín hnědi patřil zaschlým listům kapradin. Ve slunci nádherně žlutě zářily listy buků a bříz.
Když jsem si užila pohled podzimně vyšňořenou paseku, pokračovala jsem po cestě označené jako letní (Sommerweg). Koloběh lesního života zdůrazňovaly informační tabule, k mé radosti opatřené často i českým textem nebo aspoň výmluvnými obrázky. Opakovaně a velmi srozumitelně dávají správci zdejšího lesa vědět, že sice by bylo možné zdánlivý nepořádek ve zdejších lesích uklidit, ale že právě on je místem obrody lesa. Stačí se chvíli pozorně dívat a bude vám jasné, že tady není třeba nic uměle čistit a pak zalesňovat. Prostě se po určité době paseky „zalesní“ samy.
Nepřehlédnutelná byla i role "mrtvého" lesa. Právě v těsném sousedství mrtvých smrků vyrůstaly ty nejkrásnější nové stromky. Nemluvě o pohostinství, které rozpadající se dřevo nabízelo houbám, hmyzu i ptákům. Škoda, že tolik lidí vidí na stráních kolem Luzného mrtvý les. Ve skutečnosti tu dochází k přirozené obnově lesa, ve kterém dostávají prostor ty nejkrásnější a nejsilnější stromy. Tvůrci zdejšího Národního parku shrnují své snažení do jediné velmi výstižné věty: "Naším cílem je nechat být přírodu přírodou."
Zatímco zimní cesta je z velké části vhodná třeba i pro kočárky, letní cesta dá některým lidem ve své závěrečné části zabrat. Její poslední úsek představuje jakési přírodní strmé schodiště ze žulových balvanů, známé jako Žebřík do nebe (Himmelsleiter).
Temeno Luzného je holé. Tvoří jej kamenné moře žulové suti. To svádělo lidi po staletí k pověstem o čarodějnicích, medvědech, obrech i ďáblech. Jedna pověst tvrdí, že se tu překotil povoz z balvany, který vezl satanáš na opravu cesty do své říše. Jiná se váže k dobám, kdy putovaly zástupy zlatokopů do Kašperských hor - www.sumava.xf.cz/vrcholy_hor/luzny.htm
Vrchol Luzného je významná geologická lokalita, která nemá na celé Šumavě obdoby - celý vrchol je žulové kamenné moře vzniklé mrazovým zvětráváním. Zdejší kamenné moře má rozlohu přes 200 000 čtverečních metrů. Dnes stojí uprostřed kamenné spousty žlutozelené žulové drti dřevěný kříž. Za dobré viditelnosti je možné z Luzného pozorovat panorama vrcholů severních Alp.
Nazpátek se mi nechtělo sestupovat po strmých žulových balvanech. Proto jsem k návratu zvolila tzv. zimní cestu. Blízko pod vrcholem jsem se zastavila na hustou polévku na chatě Lusenschutzhaus a pak už mne čekala jen pohodlná cesta bukovým lesem zpátky k parkovišti.
Škoda, že se ze zdejšího, zjevně úspěšného modelu ochrany přírody a její propagace, nechtějí poučit na české straně Šumavy. I z množství česky hovořících turistů je patrné, že se do míst, kde mají co vidět, lidé rádi vracejí. Mezi největší magnety v této oblasti patří proslulé areály zvířecích výběhů u Neuschönau a tamější celoročně přístupná stezka v korunách stromů.
Luzný - Lusen (1373 m n.m.)
Luzný/ Lusen (1 373 m n.m.) se nachází přibližně 400 metrů od hranice s Českou republikou. Z vrcholku je krásný pohled na Šumavu a Bavorský les. Pod kopcem pramení Luzný potok, který se posléze vlévá do Vydry.
Luzný patřil k oblíbeným místům šumavských poutí Josefa Váchala (1884 - 1969). Není divu, že v jeho obří knize Šumava umírající a romantická nechybí mezi 74 dřevoryty také čtyři zachycující proměny příhraničního vrcholu: Bouře nad Luzným, Luzný z Rokladnu, Luzný od Březníku, Z pralesa pod Luzným. Po třech letech práce vydal v roce 1931 Váchal 11 výtisků knihy o formátu 650x490 mm, každý výtisk vážil 20 kg.
Na kamenitém temeni Luzného rád sedával také Prof. Ing. Josef Fanta, CSc., emeritní profesor nizozemské Univerzity Wageningen. V rozhovoru pro časopis Respekt vzpomínal jak aspoň na dálku pozoroval svou rodnou zemi v období své emigrace: "Já jsem se na Šumavu dosti často díval i během těch sedmdesátých a osmdesátých let, kdy jsem byl v emigraci. Ale z bavorské strany, z Luzného. Sedával jsem tam na kamenném poli pod vrcholem a díval se na bunkr na české straně hranice, ze kterého vyčnívaly pušky."
Chcete vědět víc?
- Josef Váchal – www.vachal.cz
- Váchalova Šumava - ekolist.cz/cz/kultura/clanky/vachalova-sumava
- Váchalovy dřevoryty - www.vachal.cz/en/artwork/sumava.html
- Co vyprávějí Šumavské Smrčiny - Průvodce lesními ekosystémy Šumavy
Autoři: Prof. Ing. Hana Šantrůčková, CSc. Doc. RNDr. Jaroslav Vrba, CSc. a kolektiv
- http://kbe.prf.jcu.cz/sumava (ve formátu PDF ke stažení) - Šumava neumírá - rozhovor Ondřeje Nezbedy s Josefem Fantou, Respekt, duben 2011 - respekt.ihned.cz
- Obec Waldhäuser (v němčině) - www.waldhaeuser-bayerischer-wald.de
- Kolem dokola Luzného – popis výletních tras v češtině - www.nationalpark-bayerischer-wald.de
- Národní park Bavorský les / Bayerischer Wald (stránky také v češtině) www.nationalpark-bayerischer-wald.de/cesky/
- Pověst Jak povstal Luzný - www.kohoutikriz.org
- Více fotografií z mé cesty na Luzný najdete ve fotogalerii radkapalenikova.cz/galerie/krajina-mesta/bavorsko/bavorsky-les/luzny-1373-m-n-m
Text a foto: Radka Páleníková
Další články k tématu: krajina