21. 9. 2010
Podzim podle Karla Čapka
Pokud bych měla pro podzim vybrat jedno jediné slovo, asi bych zvolila NEVYZPYTATELNÝ. Stromy překotně převlékají barevné kabáty a počasí vůbec nedbá na to, na kdy v kalendáři vycházejí volné dny či svátky.
A tak se může stát, že než se odhodláte vyrazit do podzimně vybarvené přírody, zafouká silnější vítr a většina podzimní nádhery zmizí.
Podzimní les cestou z Rýchorské boudy. Říjen 2008.
Jaký bude ten letošní podzim?
Potkám ranní námrazu na zapomenutých květech léta?
Stihnu být včas na místě prozářeném sluncem, které se vyloupne ze zdánlivě nekonečné podzimní mlhy?
Mlhavé ráno u Panské skály 24. října 2008 teprve okolo 8:30 začalo oteplovat slunce.
Nebo krásu podzimně vybarvených listů sfoukne vichr tak mocně, že budu ráda za poslední barevný list, který ještě uvidím na stromě?
To všechno ukáží nadcházející dny. Vám teď nabízím nahlédnutí do více než 70 let starého sloupku Karla Čapka. Vyšel 11. prosince 1938 v Lidových novinách. Podstata podzimu je, zatím, stále stejná:
Od Rýchorské boudy v Krkonoších je krásný rozhled. Tentokrát ještě navíc ozdobený duhovým obloukem.
Podzimní dny
Tedy tohle dovede jenom podzim: aby jeden den byl celý zlatý sluncem a čistý jako ze škatulky a zářivý až do nachového západu; a druhý den aby se urodil tmavý a ucouraný plouhavým deštěm, samá mlha, samá sychravost, samý soumrak od božího rána. Takové zlaté a černé dny má jenom pozdní podzim. Ještě maličko, a bude tu už nové slunce; bude se den za dnem silněji zavrtávat do hlubin noci, den za dnem se šíř rozkročí nad širou a studenou zemí. Ale teď ještě je to naše staré slunce, zralé zralostí všeho, co jsme poznali i sklidili; ještě dožíváme svůj starý rok.
Ne, to dělá jenom ta tma, že se nám zdá podzimek tak smutný a těžký jako příklop; to dělá ta tma, která se na nás denně valí jako rostoucí černá voda. Stojíme na břehu noci a děláme si znamínko: ještě stoupla; ještě pohltila tenhle proužek bílého dne; ještě o kousek překročila demarkační čáru včerejška. Tak už dost, už dost; už je tak maličko toho světla, které nám zbývá! Už je dost té tmy, dost ústupu, dost toho smutku; není-li načase začít z jiného soudku?
Ne, ještě ne; ještě nejsme na dně noci, na dně temnot; ještě se musíme spokojit s lampičkou noční a obracet stránky toho, co bylo. Nebuď netrpělivý; vždyť už je připravena neviditelná hranice slunovratu. Nic velkého se nestane; žádná rána z děla, žádný ohňostroj, žádná vlajkosláva neohlásí tu přesnou hodinu; bude se podobat kterékoliv jiné hodině, která teď uplývá, ale už to tu bude; jen o píď světla víc, a už se to nedá ničím zadržet. Chválabohu, my lidé nejsme dnešní a víme, jak to v našem vesmíru chodí dokola...
Karel Čapek, Lidové noviny 11. prosince 1938, kráceno
Více - www.mlp.cz
Další díla Karla Čapka naleznete online na webových stránkách Městské knihovny v Praze: www.mlp.cz/karelcapek
Karel Čapek: Na břehu dnů
Řádky, které psal Karel Čapek pro Lidové noviny mne znovu a znovu udivují. Na břehu dnů, tak se jmenuje výbor z jeho sloupků, který vyšel v roce 1978 ve druhém vydání. Představuje Čapkovy novinové sloupky od roku 1917 až do 25. prosince 1938, tedy i ten, z kterého jsem dnes citovala.
Astronomický podzim začne ve čtvrtek 23. září v 5:08 středoevropského letního času, kdy Slunce vstoupí do znamení Vah. Nastává podzimní rovnodennost. Dny budou stejně dlouhé jako noci.
Více podzimních fotografií najdete na adrese radkapalenikova.cz/galerie
Podzim v Dvorském lese na Rýchorách
Panská skála u Kamenického Šenova