26. 9. 2010
NEJ české přírody
Pokud mne kdy nějaká nej okouzlila, pak to byla hlavně nej z říše přírody, světa techniky nebo architektury. Naopak mne nikdy příliš neoslňovali ti, kteří snědli nejvíc švestkových knedlíků či předvedli rekord v disciplíně, které se věnovali jen oni sami.
V knihovničce mám na čestném místě knihu průkopníka českých rekordů a kuriozit Ladislava Kochánka (1926-1996) - 1000 československých NEJ. Vlastním její 2. vydání, které vyšlo v roce 1983, tedy v době "předinternetové".
V současnosti se to tituly s nejrůznějšími nej jen hemží. Kdybych měla vybrat svou nejoblíbenější „nej“ knihu, tak by to byla kniha Hany a Vladimíra Motyčkových To nejzajímavější z české přírody. Objevila jsem ji v roce 2007 na Veletrhu dětské knihy v Liberci ve stánku mně do té doby neznámého olomouckého nakladatelství Rubico (www.rubico.cz).
Právě kniha To nejzajímavější z české přírody se mi stala nejen zdrojem zajímavých informací, ale hlavně obrovskou inspirací k výpravám. Do kapsy ji sice nestrčíte (má formát A4), ale jejích 208 stran, na kterých je přes 600 barevných fotografií a více než 100 kreseb, můžete znova a znova procházet právě při přípravách svých cest.
Co dvoustrana knihy, to inspirace k úžasnému dobrodružství při objevování našich přírodních krás. Když nevím, kam se zrovna vypravit, chvíli touhle kouzelnou knihou listuji a brzo mám ne jeden, ale hned několik nápadů kam nebo za čím zamířit.
Znovu jsem knihou zalistovala a vypsala jsem si, jaké krásy v ní zmíněné už jsem spatřila. A nebylo jich málo. Pokud mám jejich fotografie na webu, pak stačí kliknout na podtržený nápis:
Největší jezera – nejvýše položené jezero u nás - jezero Laka na Šumavě
Ohrožení škůdci – sysel obecný
Nejpestřejší noční motýli – přástevníci – přástevník kostivalový
Naši největší motýli – otakárek fenyklový
Naši nejkrásnější pavouci – křižák obecný, křižák pruhovaný, běžník kopretinový – chameleón mezi pavouky
Rostliny bez chlorofylu – zárazy, hlístník hnízdák, podbílek šupinatý
Nejotužilejší květiny – sněženky, bledule, talovín zimní, jaterník podléška
Nejvzácnější rostliny (např. hlaváček jarní)
Na lovu orchidejí – střevíčník pantoflíček, vstavač nachový
Jedovaté rostliny – áron plamatý, blín černý, rulík zlomocný, ocún jesenní
Naše národní parky - Krkonošský národní park
Rašeliniště – suchopýry, rojovník bahenní, vlochyně bahenní
SOOS – místo, kde se zastavil čas
Boreč – kouřící hora
Když láva utuhne – Panská skála u Kamenického Šenova
Pipla osmahlá má z našich rostlin netmavší květy. Jsou temně fialové, někdy až téměř černé.
Samice křižáka pruhovaného (Argiope bruennichi), Křivoklátsko, Údolí ticha, srpen 2010
Na závěr si dovolím ocitovat pár řádek z knihy, kterou by snad měli vytesat na vchodové dveře do všech důležitých úřadů. Právě od úředníků občas slyšíme, že příroda by se měla podřizovat více lidem a ne tolik zvířatům.
„Čím více lidí bude po naší krajině cestovat s otevřenýma očima a vnímat její krásy, tím hůře se budou těm zbylým prosazovat nesmyslné projekty, které stále rychleji proměňují naše okolí ve sterilní průmyslovou poušť. Česká republika má přes svoji nepatrnou rozlohu neobyčejně pestré přírodní podmínky a kromě mořského pobřeží a velehor tu najdete skoro vše, i když obvykle ve zmenšeném měřítku.“
Bohužel, některé rostliny nebo živočichové jsou natolik svázaní s místem svého výskytu, že jejich „přestěhování“ je velmi komplikované. Ba co víc, rostlinám a živočichům je leckdy dáváno za vinu, že prodraží ten či onen projekt, který se jim musí vyhnout.
A nebo budeme postupně kousek po kousíčku ony vzácné lokality likvidovat a tak ubírat prostor druhům, které zatím představují rozmanitost naší přírody? Právě likvidace, špatná péče nebo zmenšování lokalit je často začátkem procesu vymírání konkrétních druhů rostlin a živočichů.