26. 1. 2020
Můj rok 2019: Provence, splněný sen
Největším, a nejen fotografickým, zážitkem roku 2019 pro mne byla návštěva francouzské Provence. Ale užila jsem si všechny výpravy, které jsem s foťákem na krku podnikla. Jen se mi nedařilo dát o tom vědět tady na webu.
Víc nápadů, než času
Z časových i technických důvodů to s mým focením v roce 2019 dopadlo nevalně. Fotek jsem nastřádala docela dost, ale většina spočívá v útrobách počítače. Řečeno slovy básníka: „Kdybych měl dospat všechny nedospánky, tak už se neprobudím...“ Pokud jsem měla čas někam vyrazit, nestíhala jsem fotky upravit a přidat na web. Chvílemi jsem proklínala sama sebe, že jsem si navymýšlela třídit v galeriích rostliny a živočichy podle druhů. Nakonec jsem zvolila kompromis - nebudu se snažit upravit všechno co jsem nafotila, ale zkusím vybrat alespoň to nejzajímavější. Více snímků najdete v jednotlivých galeriích, stačí kliknout na zvýrazněné odkazy.
Babočka osiková (Namphalis antiopa), Strašice, údolí říčky Klabavy , 21.4.2019.
Ano, určování toho, co jsem nafotila, mne někdy pekelně zdržuje. Na druhou stranu se stále dozvídám něco nového. Pokud se s rostlinou či živočichem setkám opakovaně, „najednou“ vidím detaily, které by mi dříve nepřišly důležité a nebo mám více štěstí a jindy "opelichaný" či neposedný motýl vypadá mnohem lépe. Tak tomu bylo v případě babočky osikové, kterou jsem potkala u říčky Klabavy nebo babočky jilmové, která mi naprosto vzorně pózovala v březnu na Pitkovické stráni.
Babočka jilmová (Nymphalis polychloros)
Workshop nebo dovolená?
Vidět rozkvetlá levandulová políčka ve francouzské Provence byl můj dlouhodobý sen. Poprvé ho zhatilo odřeknuté ubytování v době, kdy už nebylo možné sehnat nic cenově dostupného. O to více jsem dumala, jak podobnému zklamání příště předejít. Nápad vypravit se na fotografický workshop zněl lákavě, háček se skrýval ve vzdálenosti destinace. Z mnoha nabízených kurzů mne oslovil ten, který nabídl Patrik Banas. Chvíli jsem váhala, zda se vypravit na kurz s někým, koho znám jen virtuálně jako instruktora Školy Perfektní Fotografie. Patrik mne ujistil, že ubytování pro „ne“fotografa je možné, jen se musí po dobu workshopu zabavit sám.
Levandulové pole nedaleko městečka Sault. Francie, Provence, department Vaucluse, 17. 7. 2019.
Dilema, zda workshop nebo dovolená, se vyřešilo snadno. Patrikův workshop byl „pouze“ třídenní. Slovo pouze píšu v uvozovkách proto, že byl tak intenzivní, že mám pocit, že trval mnohem déle. Jet do Provence na tři dny mi přišlo velké plýtvání časem a energií. A tak jsme si s manželem po workshopu naplánovali dovolenou. Začali jsme v blízkosti kaňonu Verdon a po pár dnech jsme se přesunuli do města Apt. Tamější krajinu jsme si užili skutečně náramně.
Viděli jsme nejen obrovská levandulová pole, ale i malá políčka obklopená lesy. Zvlášť velkou radost jsem měla z focení divoce rostoucí levandule, místními zvané sauvage, a to jak ve Verdonu, tak na svazích hory Mont Ventoux.
A jak jsme se přesvědčili v tzv. provensálském Coloredu, tedy v bývalých okrových dolech u Rustrelu, krajina tu není zbarvená jen fialově kvetoucí levandulí, ale i sytými okrovými tóny.
Čím více, tím hůře?
Zpočátku bylo rozšiřování galerie o další druhy velmi snadné. Obvykle co výprava, to nový motýlí či rostlinný druh. Po nějaké době se mé tempo zpomalilo a trefit se do času a prostoru, kde je ten či onen druh k vidění, bylo stále obtížnější. Často nebyla na vině vzácnost druhu, ale spíše vzdálenosti jeho výskytu.
K takovým druhům patřila dřípatka horská (Soldanella montana). Když jsem se dozvěděla, že za ní nemusím vážit cestu až na Šumavu, řekla jsem si, že je ideální chvíle vyrazit. Jak jsem s překvapením v údolí říčky Klabavy zjistila, není úplně snadné ji objevit ani v době květu. Její fialové květy jsou poměrně drobné a pokud zrovna není v záři slunečního „reflektoru“, pak ji ve stínu a změti dalších rostlin snadno přehlédnete.
Podobné to bylo i s perleťovcem fialkovým (Boloria euphrosyne). Kdysi jsem ho už zahlédla, ale kloudnou fotku jsem neměla. Tentokrát jsem si ho užila opravdu dosytosti a podařilo se mi vyfotit nejen horní, ale také spodní stranu křídel, která je pro jeho určení velmi důležitá.
Ještě jednou velké díky všem, kteří mi pomohli najít správný směr při objevování krás naší přírody, i těm, kteří mne ponoukali, ať na focení nekašlu. A pokud máte podobný sen strávit část prázdnin focením levandule, vřele vám mohu doporučit Patrikův červencový workshop. Věřím, že kromě všeho, co účastníkům nabízí, bude mít připraveno jistě nejedno bonusové překvapení navíc.
Prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) je náš nejběžnější druh prstnatce, Říčansko, květen 2019.
S překvapením jsem zjistila, že často nemusí člověk vážit dalekou cestu, aby spatřil nádherná místa. Třeba kolem téhle louky s prstnatcem májovým jsem jezdila dlouhé roky a objevila jsem ji až velkou shodou náhod.
Text a foto: Radka Páleníková