Můj rok 2011: odtajněná přání a poklady za humny

přidáno 05. 01. 2012

pestrokřídlec podražcový Když jsem s fotografováním přírody před pár lety začínala, nedělala jsem si s výběrem lokalit starosti. V knihách nebo na internetu jsem si vyhlédla zajímavé místo a vyrazila. Postupně jsem zjišťovala, že není důležitý pouze cíl, ale také načasování výpravy. Na své fototoulky jsem se začala připravovat důkladněji. Po loňsku vím, že nemalou roli hraje také to, s kým se na cesty vydáváte.


V roce 2011 jsem se opakovaně přesvědčila, že se ostrůvky unikátních přírodních krás nacházejí velmi blízko lidských obydlí. Mnohdy je to tím, že města se rozrůstají a postupně pohlcují další a další lokality. Bohužel, pak se z takových míst stávají křehké a velmi zranitelné ostrůvky (například NPP Radouč na kraji Mladé Boleslavi).

První výpravu za objevováním přírody ve městě jsem loni podnikla koncem ledna. Zaujalo mne pozvání pracovníků Krkonošského národního parku (krnap.cz) na výpravu za skorcem vodním ve Vrchlabí (Cinclus cinclus). Představa pozorování vzácného ptáka uprostřed města mi přišla nejdřív poněkud bláznivá, ale řekla jsem si, že to zkusím. Výpravu s průvodcem jsem sice nestihla, ale účastníci vycházky, které jsem u Labe potkala, mi prozradili kde skorce mohu pozorovat. Můj nejdelší objektiv (70 – 200 mm) není na tento druh focení ideální, ale pár snímků jsem pořídila.

Skorce vodního (Cinclus cinclus) můžete obdivovat například v Labi ve Vrchlabí, kde vznikl 29. ledna 2011 tento snímek.

Kdo mne potkal po roce 2009, dřív nebo později zaznamenal, že zvlášť ráda fotím motýly. A tak občas dostávám i velmi lákavá pozvání. Díky jednomu jsem loni první motýly fotila už 3. února. Tedy abych to uvedla na pravou míru – zúčastnila jsem se sčítání netopýrů v jeskyních CHKO Český kras. Kromě netopýrů užívají štoly pro zimování například babočky paví oko (Inachis io) či píďalky jeskynní (Triphosa dubitata).

Občas se lidé ptají, co dělají motýli v zimě. Tohle je babočka paví oko 3. února 2011 ve štole lomu poblíž Mořiny. CHKO Český kras.

Je jasné, že jsem neváhala ani minutu a začala jsem shánět to nejvhodnější oblečení do chladu a bláta. V tu chvíli mi vůbec nedošlo, že zaostřit na netopýra ve tmavé štole nebude úplně snadné, natož ho vyfotit tak, aby kolem sebe neměl spoustu stínů. Naštěstí se výpravy účastnil také Jirka Skořepa, který mi nejen velmi ochotně radil, ale také potřebné pomůcky půjčil.

Únorová výprava za motýly zimujícími v jeskyních mne inspirovala k napsání dosud asi nejúspěšnějšího článku tohoto webu. Zkusila jsem v něm odpovědět na zdánlivě velmi prostou otázku: Co dělají motýli v zimě?

Cluster (klastr) netopýrů velkých (Myotis myotis) na stěně štoly lomu nedaleko Mořiny. CHKO Český kras, 3. února 2011.

Na přelomu dubna a května jsem se hned dva týdny po sobě ocitla na Mohelenské hadcové stepi a také na Pálavě. Pozorovat stejná místa po tak krátkém čase bylo velmi poučné. Poprvé jsme se zaměřili na klenoty rostlinné říše, o týden později se naším hlavním cílem stal nádherný motýl z čeledi otakárkovitých – pestrokřídlec podražcový.

Zřícenina Kozího hrádku. Fotografováno ze Svatého kopečku nad Mikulovem. Snímek vznikl za mlhavého, ale zároveň slunečného rána 25. dubna 2011.

Protože má předchozí výprava za tímto motýlím krasavcem byla neúspěšná, domluvila jsem se s těmi, kteří už pestrokřídlece pozorovali, Markem Vojtíškem a Markem Zlatníkem. Pracovně jsme naši společnou motýlí výpravu nazvali Expedice polyxena.

Pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena) má jedinou generaci v dubnu a v květnu. Housenky žijí v květnu a v červnu na podražci. Fotografováno 30. dubna 2011 na okraji Brna.

Nápad Marka Vojtíška (Kolas.cz), že své pátrání zrychlíme přesunem na kolech, byl sice super, ale dlužno přiznat, že jsme příliš úspěšní nebyli. Nakonec nám pomohla náhoda. Na svém webu jsem totiž při bilancování roku 2010 zmínila své přání vyfotit pestrokřídlece. Večer před odjezdem na jižní Moravu jsem dostala e-mail od čtenářky webu s informací, že pokud mne ještě tento motýl zajímá, pak jej pisatelka pozorovala na okraji Brna.

Pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena). Má jedinou generaci v dubnu a v květnu. Housenky žijí v květnu a v červnu na podražci. Fotografováno 30. dubna 2011 na okraji Brna.

Ukázalo se, že pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena) je motýl nejen poněkud zmlsaný (jeho housenky se živí podražcem křovištním), ale také choulostivý na počasí. Pokud není hezky, nemusíte ho na lokalitě vůbec objevit. Ačkoli jsme na řadě míst našli podražce dostatek, s pozorováním motýlů jsme příliš úspěšní nebyli. Po marném pátrání jsme tedy pokorně nasměrovali auto do Brna. Tam jsme měli štěstí i na páření a kladení vajíček. Více fotografií ve fotogalerii.

Pestrokřídlec podražcový (Zerynthia polyxena) - kopulace. Fotografováno 30. dubna 2011 na okraji Brna.

Od té doby tvrdím: svá přání je dobré netajit. Jedině tak se může najít někdo, kdo vám je pomůže splnit.

Měsíc a hvězdná obloha se ve městech a jejich blízkém okolí fotografuje obtížně. Proto jsem se snažila za březnovým úplňkem vypravit dál od záře velkoměsta. Na mapě jsem hledala místo, kde by bylo možné snadno pozorovat Měsíc hned po jeho východu.

       

Zvolila jsem skupinu památných stromů u sv. Donáta poblíž Škvorce, 35 km východně od Prahy. Zatoužila vidět opentlený dub i kamennou mohylu zvanou ovoo, tedy místa, kde se díky aktivitám zdejší Šamanské jury zastavili skuteční šamani. Měla jsem obrovské štěstí na počasí a tak jsem si náramně užila západ Slunce i východ Měsíce. Více v článcích Škvorec - výprava po stopách sibiřských šamanů a Jak vyfotit úplněk?

Měsíc se nad Přišimasy pohybuje vzhůru a doprava. Fotografováno od sv. Donáta 19. března 2011.

Motýlů všemožných tvarů a barev už jsem v přírodě viděla a vyfotila docela dost. Ale situace, kdy je možné je fotografovat ze stativu, jsou velmi vzácné. Jednou jsem měla štěstí časně ráno na oroseného modráska bahenního na Slavíkových ostrovech u Přelouče. Ale uprostřed dne? Vracela jsem se z focení v Radotínském údolí kousek za Prahou. Při jednom z posledních rozhlédnutí po louce u silnice mne zaujal podivně poletující oranžový flek. Šla jsem blíž a nestačila se divit.

       

K páru pářících se bělásků řeřichových (Anthocharis cardamines), kteří patří k motýlům, kteří fotografům pózují velmi vzácně, opakovaně nalétával další samec. Když už byl útočník hodně blízko, rozevřel pářící se samec výhrůžně křídla a vypadalo to, že oranžová skvrna na jeho křídlech protivníka zastrašila. Tedy aspoň na chvíli.

Samec běláska řeřichového (Anthocharis cardamines) zaútočil na pářící se dvojici bělásků. Radotínské údolí, květen 2011.

Užasle jsem motýlí souboj pozorovala. Aparát jsem upevnila na stativ, zaostřila na květenství trávy, na které seděl kopulující pár, připravila jsem dálkovou spoušť a vyčkávala. Netrvalo dlouho a "narušitel" se znovu objevil. Pářící se samec ho roztažením křídel zastrašil, ale pokaždé jen na malou chvíli. O běláskovi řeřichovém více v článku Bělásek řeřichový: neposeda s oranžovým flekem

Často bývám dotazována, jak vybírám cíle svých cest. Stačí, když nahlédnete do části webu nadepsané odkazy a na některé z nich kliknete. Jak mi čas dovoluje, snažím se sledovat, co a kde zajímavého kdo pozoroval. Někdy je inspirace okamžitá (zvlášť u květin se nevyplatí váhat), jindy na příhodnou výpravu čekám třeba rok.

Kýchavice černá (Veratrum nigrum) je zapsána mezi kriticky ohrožené druhy naší květeny (C1). Roste ve světlých lesích a na suchých loukách středních poloh. Džbán, srpen 2011.

Každopádně k řadě osvědčených webů jsem letos přidala odkaz na blog Petra Krejčího. Jeho texty a fotografie mne inspirovaly k nejedné výpravě. Díky němu jsem se poprvé ocitla v oblasti zvané Džbán, která v těsném sousedství chmelnic skrývá stráně plné nádherných orchidejí.

V tamějších lesích roste také kriticky ohrožená kýchavice černá (Veratrum nigrum). Výpravu za ní jsem už už chtěla vzdát. Nakonec jsem však zahlédla typické listy a pak už jsem tak trochu jako v pohádce došla podle potůček až do království kýchavic. Sice jsem v tu chvíli viděla pouze odkvetlá květenství, ale bylo mi jasné, že bych ráda tyhle vznešené krasavice ráda viděla kvést. V srpnu jsem se tedy jela přesvědčit, zda kýchavice nemají své jméno omylem. Nemají. Více v článku Kýchání v království krutých kýchavic

Koncem září jsem měla štěstí na nádherné počasí, které jsem si užila v Národním parku Bavorský les. V zimě jsem prošla část tzv. zimní cesty na Luzný a tak jsem byla zvědavá jak vypadá její letní část. Byla jsem nadšená. Pohled na les, který se vlastními silami rve s nepříznivým osudem, mne velmi potěšil. Zvlášť ve srovnání s bojem o přístup k ochraně nejvzácnějších částí Šumavy. Ano, viděla jsem řadu mrtvých stromů, ale v jejich stínu a pod jejich ochranou mocně rašil nový les: Bavorský Luzný: učebnice pro ochránce Šumavy

Luzný (německy: Lusen) - hora v centrální části německé strany Šumavy (Bavorského lesa) v těsné blízkosti hranic s Českou republikou. Fotografováno z tzv. Letní cesty, 29. září 2011.

Mé dojmy a pozorování mi potvrdili pracovníci NP Bavorský les, kteří přijeli o svých zkušenostech přednášet koncem roku na lesnickou fakultu České zemědělské univerzity v Praze. Zpočátku jsem váhala, jestli to pro mne nebude příliš odborné, ale zvědavost zvítězila a jsem moc ráda, že jsem se na přednášku vypravila. Šest ochránců přírody velmi poutavě osvětlovalo výzkumy prováděné v Bavorském lese. A tak jsme se dozvěděli, že sice vichřice poničila nemalou rozlohu vzrostlého lesa, ale že ono prosvětlení umožnilo návrat či rozvoj mnoha druhů rostlin a živočichů, kteří pod hustými korunami smrků neměli vhodný prostor k životu. Znovu jsem se přesvědčila, že motto "Nechat být přírodu přírodou," není pro pracovníky NP Bavorský les frází.

Když jsem se probírala záplavou loňských fotoúlovků, uvědomila jsem si, že focení často nebylo snadné. Ať už to bylo krkolomné pátrání po výskytu pestrokřídlece podražcového, nebo plazení v borovém háji na Džbánsku, kde jsme hledali drobounkou a velmi vzácnou orchidej s příznačným jménem – smrkovník plazivý (Goodyera repens). Věděli jsme, že tam roste, ale také to, že jeho bílé nenápadné kvítky lze z výšky snadno přehlédnout. navíc jsme na lokalitě byli v době, kdy odkvétal. Ale po delším usilovaném pátrání kolem "botanických pěšinek" jsme několik přibližně 10 cm vysokých rostlin objevili.

Smrkovník plazivý (Goodyera repens) - druh dříve rozšířený ostrůvkovitě po celé ČR. Dnes je kriticky ohroženým druhem naší květeny (C1). Srpen 2011, Džbán.

Poněkud kuriózně jsem si rozšířila svou fotovýbavu. Nejprve mne požadavek, abych si na fotografický kurz přivezla vysoké rybářské boty poněkud zaskočil. Po krátkém hledání na internetu jsem se vypravila do rybářských potřeb. Raději jsem předem osvětlila co a za jakým účelem potřebuji. Prodavač se na mne podíval a radil koupit nikoli broďáky či tzv. prdelačky, ale raději prsačky. Prostě něco, do čeho si nenaberu vodu při prvním šlápnutí do hlubšího potoka. Zároveň mne důrazně upozornil, že pokud si koupím levnější model, budu se v něm při rychlejším pohybu hodně potit. Slíbila jsem, že běhat v tom nebudu. Při pohledu na mou novou garderobu se mne doma málem zřekli.

Prase divoké (Sus scrofa) přeskočí i malý vodní příkop. Kvído trochu povyrostl, ale vděčným objektem pro fotografy je stále. Říjen 2011.

Na podzimním workshopu na Vysočině se mi prsačky velmi hodily. Když jsme fotili Kvída, prase divoké, které od loňska přece jen poněkud povyrostlo, jak přeskakuje vodní příkop, stáli jsme dost dlouho víc než po pás ve vodě. K mému překvapení jsem zůstala nejen v suchu, ale také v teple. 

Mé díky patří všem, kteří mi při mém objevování krás naší přírody byli nápomocni. Ať už radou na dálku nebo přímo při výpravách v terénu. Zvlášť děkuji dvěma Markům (Vojtíškovi a Zlatníkovi) za rozšíření mých motýlích obzorů; Jirkovi Skořepovi a Zdeňkovi Součkovi za poučné výpravy do světa vzácných rostlin i živočichů. 

PF 2012 - Přeji pestrý rok, který vám splní nejedno tajné přání.

A mé sny pro rok 2012? Tím největším zůstává nádherná orchidej tořič včelonosný (Ophrys apifera). Velmi ráda bych viděla kvetoucí růži galskou (Rosa gallica). Budu vděčná za radu, kam se za ní blízko Prahy vypravit, na dovolené jsem obdivovala její šípky na Růžovém palouku u Litomyšle. Z motýlů bych chtěla vyfotit modráska ligrusového (Polyommatus damon), který má svá spodní křídla ozdobená výrazným bílým pruhem.

Poděkování a přání všeho dobrého v roce 2012 patří také všem, kteří čas od času zavítají na mé stránky. V neposlední řadě také děkuji tvůrci tohoto webu - Martinu Paterovi za postupné vylepšování webu.

Text a foto: Radka Páleníková

Další články k tématu: fotografování


Diskuze

Můj rok 2011: odtajněná přání a poklady za humny

Eva Šrámková

07. 01. 2012 v 11:30  | stránka autora: http://turista.sramkova.info/

Radko, krásné povídání a sny...přeji ať se splní.Eva

Radka Páleníková

07. 01. 2012 v 18:22  | stránka autora: http://www.radkapalenikova.cz

Evo, děkuji za zastavení i za přání. Už se mi ozvali přátelé - přírodovědci s prvními radami, kam bych za splněním svých snů měla zamířit. Tak pak už jen aby vyšlo počasí... Ale mám zkušenost, že často putuji za něčím a jako bonus objevím nějakou další zajímavost. I na taková překvapení se moc těším. I já přeji vše dobré do nového roku, super nápady a fotky.

Václav Pražák

27. 01. 2012 v 21:53  | stránka autora: http://www.wendy1972.rajce.net

Zdravím,26.ledna večer jsem Vás potkal na Vítkově,dali jsme se chvilku do řeči a prozradila jste mi tyto Vaše stránky-prohlížím si Vaše fotky a musím říct-nádhera :) Trošku jsem ten večer pospíchal,tak jsem Vám ani nestihl říct,že taky rád fotím,i když trošku jinej styl než Vy,ale o tom život přeci je,že každá osobnost je individualita a projevuje se odlišně.Ne jednou mi moje žena řekla,že by jí spíš znervóznělo a rozhodilo,kdyby někdy potkala ženu,která se obléká úplně stejně jako ona-asi víte,co tím chci říct.Odkaz na ty mé stránky je www.wendy1972.rajce.net Mějte se moc hezky a ať se Vám daří-nejen ve focení,ale i ve všem ostatním :) Hodně štěstí :) Vašek

Radka Páleníková

28. 01. 2012 v 10:34  | stránka autora: http://www.radkapalenikova.cz

Děkuji za zastavení i za pochvalu. To je právě na focení to zajímavé, že každý může fotit trochu jinak než ostatní. Na galerii na rajce.net jsem se mrkla, líbilo se mi, že tam je třeba u toho pohledu z Petřínské rozhledny doporučení, kdy tam jít fotit nejlépe. Tohle jsou stránky, které jsem zmiňovala, že kolega rád fotí nejen přírodu, ale i krásné ženy v ní http://skorepa-photo.com/. Na rajčeti mám taky nějaké fotky, ale časem mi vadilo, že se tam míchají mezi sebou různá témata - http://radkaa.rajce.idnes.cz/ I já přeji ať se daří. Modelku jsem zkoušela fotit jen jednou v rámci nějakého workshopu, ale pokud vím, hodně inspirace je na webu http://www.fotopatracka.cz/. Radka