Co dělají motýli v zimě?

přidáno 07. 03. 2011

žluťásek řešetlákový, III V době, kdy jsem toho o motýlech věděla pramálo, mne v polovině března překvapil při procházce podél Labe žluťásek řešetlákový. Byl to první motýl, kterého jsem ten rok potkala. Zajímalo mne, jestli někde přezimoval a nebo už je čerstvě vylíhnutý. Zjistila jsem, že je to jeden z nejdéle žijících motýlů u nás a zároveň motýlí otužilec. Začala jsem pátrat, jak zimní období přežívají ostatní druhy motýlů.


Dospělec žluťáska řešetlákového (Gonepteryx rhamni) žije téměř celý rok. Dělá to rafinovaně: prostě si nejen v zimě, ale i v létě nějaký čas trochu pospí. Koncem zimy stačí pár slunečných dní a žluťásek se začne poohlížet po prvních zdrojích nektaru. Nezřídka ho můžete spatřit v únoru či březnu v místech, kde ještě leží zbytky sněhu. Tvar jeho křídel je velmi charakteristický. Citrónově žlutý je sameček, naopak samička je díky svým nazelenale bílým křídlům mnohem méně nápadná.

Žluťásek řešetlákový (Gonepteryx rhamni) patří do čeledi běláskovití (Pieridae). Fotografováno 23. září 2010 u osady Jizerka.

A jak to tedy je s tím přezimováním ostatních motýlích druhů?

Většina motýlů u nás nepřezimuje jako dospělec, ale ve stadiu vajíčka, housenky (např. batolci, modrásci, okáč bojínkový) nebo kukly (otakárci, bělásci).

             

Další druhy přečkávají zimní měsíce ve stavu strnulosti (hibernace). K takovým patří třeba babočky (babočka kopřivová a jilmová, paví oko, žluťásek řešetlákový, babočka bílé C a babočka osiková). Vezmou zavděk garáží, půdou nebo nevytápěným sklepem nebo si najdou vhodný úkryt v přírodě (dobře poslouží třeba i dutina starého stromu).

             

Pár zimujících baboček paví oko jsem měla možnost pozorovat počátkem února v jedné ze starých štol v CHKO Český kras. Zatímco babočka tam byla spíše vzácným hostem, píďalka jeskynní se tu vyskytovala mnohem hojněji.

      

A pak jsou druhy, které u nás v zimním období nenajdete vůbec.

Jsou to motýli - cestovatelé, kteří ve střední Evropě nepřezimují. Jsou mezi nimi velmi zdatní letci, kteří dovedou překonat široké mořské úžiny i alpské průsmyky. Patří k nim například žluťásek čilimníkový, babočka admirál, babočka bodláková, lišaj svlačcový, dlouhozobka svízelová.

             

Pokud byste se chtěli o některém z uvedených druhů dozvědět víc, pak doporučuji stránky www.lepidoptera.cz. Autoři určovacího klíče vás upozorní na zvlášť výrazné znaky určitého druhu, nechybí ani informace o době letu či možnosti záměny s podobným druhem.

Řadu zajímavých informací můžete hledat i v knihách, které jsou určeny dětem. Například nakladatelství Beta vydalo v roce 2006 překlad velmi zajímavé německé knížky Motýli - průvodce naší přírodou. Tam je motýlům v zimě věnována samostatná kapitola.

S oblibou listuji také v drobné knize z edice OKO nakladatelství Albatros Naši motýli, kterou napsal Jiří Zahradník a ilustracemi doprovodil František Severa. Je určena čtenářům od 9 let, ale mnoho zajímavého se z ní dozví každý, kdo by se rád o motýlech dozvěděl trochu víc, ale odborná literatura ho neláká.

Text a foto: Radka Páleníková

Další články k tématu: motýli


Diskuze

Co dělají motýli v zimě?

Vesuvanka

19. 10. 2013 v 11:20

Zdravím a děkuji za velmi pěkný článek i odkazy. O motýly se zajímám už od dětství - knihu "Naši motýli" z edice OKO mohu také vřele doporučit. Mám dojem, že tato edice znovu vychází. Babočky paví oko přespávaly u nás zimu v pokoji za skříní. Zdatní letci z řad motýlů, kteří odlétáva na zimu do jižních zemí, jsou obdivuhodní nejen pro zvládnutí této dlouhé cesty, ale i její obtížnosti - například přelet Alp, kde se rychle mění povětrnostní podmínky. Myslím, že jich cestou tam i zpět dost zahyne. Asi před třemi nebo čtyřmi roky jsem pozorovala 21. května hromadný přílet baboček bodlákových. Ten rok jich bylo všude velké množství, po desítkách poletovaly a sedaly na květy v parcích, a bylo mořné je vidět i v pražských ulicích mezi vysokými domy. Předtím a bohužel ani potom jsem se s tolika babočkami bodlákovými nesetkala, naopak babočka bodláková je dost vzácná. "Motýlího kolibříka" - dlouhozobku zimolezovou jsem viděla jen jednou, a to u Ohře na Lounsku. Poletovala kolem květů hadince a po "kolibříkovsku" sála nektar za neustálého rychlého třepetání křidélek.