Nejstarší fotografie v mém archivu pocházejí z roku 2003 a pořídila jsem je obyčejným kompaktem. Zdaleka ne všechny se hodí vystavit na web. Ale o některé se ráda podělím. Navíc stále vznikají další...

Prostřednictvím fotoeditoru pixlr-o-matic můžete obyčejný snímek Měsíce proměnit velmi rychle.

Mezi články velmi snadno najdete nejnověji přidané texty. U fotografií by takové hledání bylo složité. Proto zde budu upozorňovat na některé nově přidané snímky.

Mezi nejnovější přírůstky ve fotogalerii patří tyto snímky:

Prosinec 2012

           

Jaterník podléška (Hepatica nobilis Mill.) roste v prosvětlených listnatých a smíšených lesích nebo v lískových i jiných křovinách na kamenitém a hlinitém podkladu, ve vyšších polohách se váže na vápenec. Jaterník si vysloužil řadu lidových názvů. Např. jaterní bylina, jaterní zelina, jaterník trojlistý, jatrník, kuří řiť, kuřiřiť, lesní fialka, modráček, modří, námořník, podléska, podlístka, porostnice, sisíčko, srdíčko, suchořitka. Jeho výrazné květy můžete obdivovat v březnu a dubnu.

           

Klokoč zpeřený (Staphylea pinnata) je oblíbená dřevina do parků a zahrad. Ze semen této dřeviny se vyrábí různé ozdobné předměty (korále, náramky). Dříve se z nich zhotovovaly růžence. Pěstování tohoto keře se datuje od konce 16. století. Český název klokoč mu dali naši předkové, protože zralé tobolky chřestí - klokotají. Vědecký název rodu pochází od řeckého stafylé, což je hrozen. Klokoč zpeřený patří k ohroženým druhům naší květeny (C3).

           

Hvozdík sivý (Dianthus gratianopolitanus) je rozšířen především v západní a střední Evropě. Roste v teplejších oblastech na skalách a strmých skalnatých svazích. Vyskytuje se v Čechách (České středohoří, Doupovská pahorkatina, střední Polabí, střední Povltaví, Český kras a další), na Moravě prakticky chybí. Patří k silně ohroženým druhům naší flóry - C2r.

Listopad 2012

           

Křižák skvostný (Aculepeira ceropegia) nemá na zádech kříž, ale kresbu, která připomíná dubový list. Proto se anglicky nazývá oak spider. Samici pavouka jsem fotila počátkem června 2012 v Národním parku České Švýcarsko.

           

Okáče voňavkového (Brintesia circe) už jsem sice v galerii měla, ale pouze na jediném snímku. Počátkem července jsem v Bílých Karpatech měla na tohoto výrazného, ale plachého a mrštného motýla větší štěstí a tak jsem galerii mohla doplnit do konce i o jakýsi pokus "letovek".

Říjen 2012

           

Na podzim dovedou zahrady okouzlit své návštěvníky nejen sytě zbarvenými květy, ale také pozoruhodně zbarvenými listy či plody. Není divu, že keř původem z Japonska a Číny získal díky svým fialovým plodům připomínajícím fialové korálky výstižný český název krásnoplodka vidličnatá. Fotografie jsem pořídila v botanické zahradě v Praze Troji. Více jich najdete v samostatném albu.

           

Ocún kavkazský (Colchicum speciosum), též zvaný nádherný či ozdobný má sytější květy než u nás běžně rostoucí ocún jesenní (Colchicum autumnale). Fotografováno 3. října 2012 na pivoňkové louce v botanické zahradě v Praze - Troji (severní část zahrady, kam je velmi snadný přístup od sídliště Bohnice).

Září 2012

           

Hořec tolitovitý (Gentiana asclepiadea) roste ve vlhčích horských lesích a lesních lemech, stejně jako na světlých loukách, také podél cest, v pásmu od pahorkatin až do subalpínského stupně. Přirozený výskyt je v Jizerských horách, Krkonoších, Moravskoslezských Beskydech a Javorníkách, odkud zřídka sestupuje do nižších poloh. Symbolem se však stal pro Krkonoše. Už při založení Krkonošského národního parku se objevil v jeho znaku. Ústředním motivem znaku zůstaly květy hořce tolitového i po změně loga KRNAP v roce 2008. Hořec tolitovitý kvete sytě modře, vzácně můžete pozorovat bílé květy, zdobené jen drobnými zelenými tečkami a proužky. Kvete od července do září. Patří mezi ohrožené druhy naší květeny (C3).

Srpen 2012

           

Mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus) je vytrvalá bylina s podzemní hlízou, 30–80 cm vysoká, s přímou lodyhou. Nejspodnější list je tupý, asi 15 mm široký. Patří k silně ohroženým druhům naší květeny (C2b).

           

Hořec křížatý (Gentiana cruciata) patří mezi silně ohrožené druhy naší květeny (C2b). Právě tato rostlina je u nás jedinou živnou rostlinou modráska hořcového, který klade svá vajíčka na listy. Ve starší literatuře bývá hořec křížatý uváděn také jako hořec křížkatý, hadovník, prostřelenec, prostřelené koření .

Červenec 2012

           

Lilie zlatohlavá (Lilium martagon) v naší krajině působí jakoby se tu ocitla tak trochu omylem. Není divu, že má řadu lidových názvů: jakubská hůl, lilie zlatá, máselník, potřička, závojek, zlatohlav, zlatohlávek. V minulosti jsem ji obdivovala v CHKO Český kras i v Českém středohoří, kde rostla na částečně zastíněných místech poblíž turistických cest. Počátkem července 2012 jsem ji potkala v přírodní rezervaci Dolnoněmčanské louky v Bílých Karpatech.

           

Bělopásek tavolníkový (Neptis rivularis) obývá světlé lesy i jejich okraje a patří mezi naše ohrožené druhy motýlů. Živnou rostlinou housenek je v našich podmínkách tavolník vrbolistý (Spiraea salicifolia). V roce má pouze jednu generaci, setkat se s ním můžete od poloviny června do poloviny srpna díky postupnému líhnutí. Třeboňsko, červenec 2012.

           

Dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum) saje za letu nektar na tzv. motýlím keři - komule Davidova (Buddleia davidii). Vzpomínka na loňskou dovolenou ve Francii. Snímek vznikl při zpáteční cestě při zastavení v historickém městě Amiens, které je tradiční metropolí regionu Pikardie (Picardie).

Červen 2012

           

Žluťásci patří do čeledi běláskovití. Ráda jsem přijala pozvání na výpravu za žluťáskem borůvkovým. Potvrdil svou pověst skvělého letce, ale přesto se podařilo nějaké snímky pořídit.

           

K motýlům z čeledi babočkovití jsem v červnu přidala snímky kriticky ohroženého hnědáska osikového. Když jsem před dvě lety sledovala v České televizi zprávy o tom, že tenhle krásný motýl už asi na lokalitě v Polabí nepřežije, neměla jsem radost. Tenkrát jsem si říkala, že tohoto krasavce už asi do své galerie nikdy nepřidám. A rok se s rokem sešel, poněkud se zlepšila péče o lokalitu a zdá se, že se hnědásku osikovému daří o něco lépe. Ale vyhráno určitě ještě nemá.

           

Do galerie lišajovití přibyly snímky nového druhu. Ačkoli je lišaj vrbkový motýl s převážně noční aktivitou, setkala jsem se s ním v Polabí za slunečného dne kolem poledne. Oproti loni pozorovanému lišaji kyprejovému (40 - 45 mm) má lišaj vrbkový větší rozpětí křídel (45 - 60 mm).

           

Do galerie kapradiny jsem přidala hasivku orličí, kterou jsem obdivovala jen kousek za Vysokou Lípou v Českém Švýcarsku.

Květen 2012

           

Do galerie pryskyřníkovitých rostlin přibyl další silně ohrožený druh - hlaváček letní (Adonis aestivalis). Ačkoli je to plevel, moc se mi líbí. Oproti hlaváčku jarnímu jsou rostliny hlaváčku letního vyšší, květy jsou jednodušší a zářivě oranžové. 

           

Do galerie motýlů jsem přidala nové snímky samce přástevníka chrastavcového (Diacrisia sannio). Patří sice mezi motýly aktivní v noci, ale příležitostně je ho možné potkat i ve dne. Choval se přesně tak, jak píší v atlase: "plachý druh, zejména samci po vyrušení vyletují na krátkou vzádlenost a záhy usedají do vegetace..." Z toho usedání do trávy jsem měla pramalou radost, stále mi něco lezlo do záběru. Pak se mi ale přástevník na krátkou chvíli odměnil roztažením křídel, aby byl vidět v plné kráse.

           

Svou fotografickou sbírku přírodních orchidejí, tedy rostlin z čeledi vstavačovité (Orchidaceae), jsem si rozšířila o rostlinu s poetickým názvem hlavinka horská (Traunsteinera globosa). Patří mezi naše silně ohrožené druhy rostlin (C2) a musela jsem se za ní vypravit hodně daleko. Díky nepříznivým zásahům do přírody roste už jen roztroušeně na jihovýchodní Moravě, Hrubém Jeseníku a Králickém Sněžníku. O to větší radost mám, že se mi ji podařilo objevit.

           

Výstavy tropických motýlů ve skleníku Fata morgana pražské botanické zahrady v Troji jsou velmi lákavá. Přesto jsem v posledních letech fotila víc motýly v naší přírodě. Nejsou sice tak velcí a tak pestří jako jejich exotičtí kolegové, ale měla jsem radost, pokud jsem je objevila v jejich přirozeném prostředí.

Letos jsem se ocitla ve skleníku při focení pro víkendovou přílohu Hospodářských novin. Nedalo mi to a pak jsem se tam ještě jednou vypravila a pořídila pár snímků tropických krasavců. Více v galerii na mém webu - tropičtí motýli

Duben 2012 

           

Některé prosluněné skály koncem dubna doslova rozkvetou žlutými květy tařice skalní. S oblibou touto dobou navštěvuji vrch Košťál v Českém středohoří.

           

Protože jsem si uvědomila, že fialky (správně violky) nedovedu vůbec poznat jednu od druhé, řekla jsem si, že až nějakou potkám, také jí věnuji pár snímků. Tak tady je miniportrét první z nich, violky Rivinovy, kterou jsem míjela cestou na vrch Košťál.

V okolí zříceniny hradu Košťálov mívají reje otakárci fenykloví i ovocní. Chvíli neposedí, jen krátce přistanou a už zase sviští neuvěřitelnou rychlostí. Tu usednou na zem, tam na nějaké křoví. Většinou nejsou ta místa ani dostupná. Pomohla jsem si tentokrát tedy tím nejdelším - 400 mm objektivem.

           

V galeriích přibylo v druhém dubnovém týdnu hodně dalších druhů motýlů, které jsem měla v archivu. Snažila jsem se co nejvíc rozšířit fotky druhů, které jsem v minulosti pozorovala. To proto, že se v pátek 13. dubna v příloze Hospodářských novin Víkend objevilo v rubrice Moje řeč povídání o mém focení a pozorování motýlů. A kdyby jen povídání. Musela jsem se při té příležitosti nechat i vyfotit. Na hlavě a na ruce mi posedávají dva obří motýli, kteří se na mne po mnoha domluvách usadili při fotografování ve skleníku Fata morgana.

           

Do galerií na webu jsem doplnila všechny zástupce čeledi soumračníkovitých (Hesperiidae), které jsem zatím při svých toulkách naší přírodou spatřila. Jsou to malí až středně velcí denní motýli se zavalitým tělem, širokou hlavou a tykadly na konci rozšířenými a končícími často háčkem.

Zatím jsem pozorovala těchto 13 druhů: soumračník mochnový, soumračník slézový , soumračník černohnědý, soumračník jahodníkový, soumračník máčkový, soumračník proskurníkový, soumračník skořicový, soumračník metlicový, soumračník čárkovaný, soumračník čárečkovaný, soumračník žlutoskvrnný, soumračník jitrocelový, soumračník rezavý.

           

Při přípravě článku Kde se vzali první jarní motýli? jsem doplnila do galerie snímky babočky paví oko na primulích a přibyl jarní snímek i v galerii žluťáska řešetlákového.

           

Snímky motýlů pořízené v době, kdy jsem ještě neměla tento web, procházím postupně. Nově jsem přidala galerii se snímky modráska krušinového.

Březen 2012

           

Přírodní rezervace Pístecký les v Poohří je proslulá především výskytem bledule jarní, ale obdivovat tu můžete i ladoňku vídeňskou.

           

Sněženky jsem fotila v Polabí, konkrétně v přírodní památce Dobříňský háj. Více v článku Jděte do háje... Fotogalerie i dříve nafocených sněženek je tady: sněženka podsněžník

           

První snímek, na kterém se mi podařilo zachytit sýkoru uhelníček (Parus ater) je možné považovat spíše za dokumentační. Objektiv 70-200 mm byl na zachycení ptáka mlsajícího semena v koruně smrku opravdu hodně krátký. Ale neodolala jsem a pár záběrů téhle sýkorky jsem pořídila. Bylo to koncem září cestou na vrch Luzný (Lusen). O pár měsíců později, v těch největších únorových mrazech, jsem cestou na Třístoličník (Dreisesselberg) pozorovala neposedné sýkorky ve spleti větviček na kraji bavorské obce Haidmühle. Vedle modřinek a koňader hojně využívala pohostinnosti místních krmítek právě sýkora uhelníček.

Únor 2012

           

Do fotogalerie talovínu zimního jsem přidala nové snímky z letošního jara. Fotila jsem je v podobném období jako loni, jen rozdíl minimálních teplot v těch dnech byl asi 13 stupňů Celsia. Mám velikou radost, pokud mé stránky potěší ještě někoho dalšího. Děkuji tedy paní Evě, které můj web představila na svém blogu duhovaposelstvi.blog.cz

           

Díky facebookové stránce Měsíc - dobrý přídal nás všech mám pocit, že jsem velmi dobře informována o aktuálním a zajímavém dění na noční obloze. Únorová výprava na pražský vrch Vítkov, kdy jsem fotografovala večerní setkání mladého Měsíce s Venuší mne zaujala a já pak od 30. ledna do 8. února večer co večer putovala za barák a snažila se zachytit jak pěkně Měsíc dorůstá. Díky tomu jsem mohla fotogalerii Měsíce doplnit řadou navazujících snímků.

           

Kromě kosa černého, kterého jsem fotografovala téměř na den přesně v botanické zahradě v Praze - Troji, jsem do galerie ptáků přidala snímky dalšího zástupce čeledi drozdovitých - drozda kvíčalu.

Leden 2012

           

Zimní měsíce využívám k postupnému doplňování snímků ve fotogalerii motýlů. V této době je tam 338 snímků, které představují na 80 druhů denních i nočních motýlů. Hnědásek chrastavcový patří k druhům, které jsem v loňském roce v přírodě pozorovala poprvé.


Archiv novinek

2015
2014
2013
2012
2011
2010