Radka Páleníková

Třemdava bílá – přebornice v sebeobraně

Nádherná květina a neuvěřitelná potvora zároveň. Květy třemdavy bílé právem patří k nejkrásnějším v naší přírodě. Prozradím vám nejen jak přišla ke svému druhovému názvu bílá, když její květy mají většinou růžový nádech, ale také to, co mi tahle krasavice provedla, když jsem se za slunečného dne lehce dotkla jejích listů.

Před rokem jsem se na vlastní kůži přesvědčila, jak je třemdava bílá zákeřná. Za slunečného dne stačí neopatrný dotek a pak už můžete vyhlížet nehezké puchýře. Nepříjemnost se mi přihodila i přes to, že jsem o této nedobré vlastnosti třemdavy věděla.

Třemdava bílá (Dictamnus albus) - druhový název bílá je odvozen od bílého dřevnatého kořenu. Patří mezi naše ohrožené rostliny (C3). CHKO Český kras, červen 2010.

Seběhlo se to všechno tak nějak mimochodem Byl krásný slunečný den a já se omylem lehce dotkla hřbetem ruky listů třemdavy. Následující den to vypadalo, že mám na ruce vyrážku. O den později se "vyrážka" změnila v podlité puchýře. Začala jsem pátrat na internetu. Dočetla jsem se, že dotek listů třemdavy a následné oslunění pokožky může vyvolat zpuchýřující účinky. Byť jsem po chvíli našla i medicínské označení - kontaktní dermatitida, nějak ne a ne najít radu, jak se puchýřů co nejšetrněji zbavit.

Třemdava bílá (Dictamnus albus) bývá označována jako rostlina s jedním z nejhezčích květů v naší přírodě. Patří mezi naše ohrožené rostliny (C3). CHKO Český kras, červen 2010.

Protože mne v krátké době čekal odjezd na zahraniční dovolenou u vody, raději jsem nečekala na další nekontrolovaný vývoj a zamířila jsem ke kožní doktorce. Dostala jsem jakousi zinkovou mast a radu, ať ruku nevystavuju na sluníčko. Jinak mi prý zůstanou výrazné skvrny. Nakonec vše dopadlo výborně. Po týdnu puchýřky splaskly a připomínaly spíše drobné odřeniny.

Jediným zástupcem čeledi routovité je v České republice třemdava bílá (Dictamnus albus). Je prastarou léčivou rostlinou. Užívala se k léčbě moru i k hubení střevních parazitů. Červen 2010, Litoměřicko.

Třemdava bílá (Dictamnus albus) u nás neroste všude. Nejčastěji ji potkáte v teplých oblastech, například v Českém krasu a Českém středohoří. Kvete od května do června. Květy voní citrónovou až omanou vůní. Vůně po citrónu není náhodná, třemdava je totiž našim jediným zástupcem čeledi routovité, do které patří také citrusy.

Jediným zástupcem čeledi routovité je v České republice třemdava bílá (Dictamnus albus), známá také jako dyptam. Patří mezi naše ohrožené rostliny (C3). CHKO Český kras, červen 2010.

Květy mají čtyři horní korunní lístky vzpřímené, dolní je skloněný. Většinou jsou růžové s tmavší žilnatinou. Plodem je tobolka rozčleněná na pět na bázi srostlých dílů. Třemdava bílá je zařazena na seznam ohrožených druhů naší květeny (C3)

Zatímco následky kontaktu s listy třemdavy jsem okusila na vlastní kůži, o další vlastnosti jsem pouze četla. Za bezvětří prý silice vytváří kolem rostliny koronu, kterou lze zapálit. Hoří prý načervenalým čadivým plamenem, který rostlinu nepoškodí. Proto bývá třemdava ztotožňována s biblickým hořícím keřem. Zkoušet na obtížně dostupné a vyprahlé stráni, kde obvykle třemdavy rostou, zda vypařující se silice opravdu hoří, považuji za obrovský hazard.

Třemdavu zmiňuje Bohuslav Balbín (1621 – 1688) ve svém díle Krásy a bohatství české země: "V našich horách najdeš mnoho pozoruhodností a nejedno přírodní bohatství: zlato, stříbro a ostatní kovy, dále drahokamy, jak vysvětlím později, a velkou úrodu blahodárných rostlin a kořenů. V horách tryskají teplé prameny, vyvěrají kyselky, řítí se vodopády a jejich vody se mísí v přírodních nádržích nebo studánkách v divokých a skrytých podzemních prostorách. Dobře známá rostlina šafrán, jež sama od sebe roste v českých horách, ničím si nezadá s vysázenou rostlinou, zejména pokud jde o šťávu, vůni a svěží barvu. Naše hory nabízejí také obojí třemdavu, bílou i černou, a pamatuji se, že sám jsem sbíral kořeny třemdavy na hoře u Bíliny (Bořeň)..."

Na dalším místě Balbín popisuje přímo svou osobní výpravu na Bořeň: "Když jsem se dostal do Mirošovic, vystoupil jsem nejednou na tu horu, ačkoli se tam jde příkrou cestou a dost nebezpečně po kluzkých kamenech. V životě jsem nespatřil strmější výšinu (nevyjímám ani tu, kterou ukazují na Moravě u hradu Letovic). Nejenže má hora směrem k Bílině úplně sráznou boční stěnu, ale ještě je v ní dutina, takže kdo se dívá dolů, připadá si jako pták... Můj průvodce za mé přítomnosti jmenoval a trhal diptam, třemdavu, šafrán a jiné neznámé rostliny a keříky; později pak jsem diptam ukázal lékařům a schválili jej..."

Plody třemdavy bílé (Dictamnus albus) jsou tobolky, rozčleněné na pět na bázi srostlých dílů. Třemdava patří mezi naše ohrožené rostliny (C3). CHKO Český kras, červen 2011.

Třemdava nechybí ani v díle slavného renesančního lékaře a botanika italského původu. Pietro Andrea Mattioli (1501 – 1577) ve svém Herbáři neboli bylináři uvádí:
"Obecný diptam nazývá se dle některých Dictamnus albus, to jest diptam anebo třemdava bílá, poněvadž má bílý kořen. U nás roste hojně, jest to bylina ušlechtilá a krásná, zvýši dvou loket. Listy její tak se podobají jasanovému, že někteří ji nazývají malým nebo nízkým jasanem. Lístky okvětí jsou velice pěkné, barvy pleťové nebo růžové, s růžovými žilkami, jako u obecného slezu a vonné. Po květu vytvářejí se hranaté, zavřené lusky, v nichž je semínko černé jako uhel. Kořen jest dlouhý jednu píď, ztloušti malého prstu, na několikero rozdělený, s tvrdou dření zapáchající kozlem, a hořké chuti... Kořen bílé třemdavy, který se má kopati buďto na jaře, dříve nežli vyroste v lodyhu, anebo zase na podzim, používáme toliko v lékařství."

Ve Slovníku naučném, jehož II. díl vyšel pod vedením redaktora Františka Ladislava Riegra v roce 1862 se můžeme dočíst: "Dictamnus L. (Diptam), třemdava, rod ze řádu Diosmeí... Praví se, že za suchých, teplých večerů v jižní Evropě tolik aetherického oleje vydychuje, že se kolem ní může zapáliti. Kořen z ní připravovaný ještě v nejnovější době na Vídeňských klinikách dávali proti padoucí nemoci, ovšem že bez účinku."

Třemdava bílá si vysloužila celou řadu lidových pojmenování: bílý kořen, diptam, diptamum, dyptam, hořící keř, jesenka, nízký jelen, obecný malý jelen, třemdala, třevdala, třevdava. Druhový název bílá je odvozen od bílého dřevnatého kořenu.

třemdava bílá (Dictamnus albus L. 1753)

• Dictamnus, Burning-bush, False Dittany, White Dittany, Gas-plant, Fraxinella - anglicky
• diptam, Aschwurz, Brennender Busch - německy
• dittamo - italsky
• dyptam jesionolistny - polsky
• fraxinelle - francouzsky
• jasenak (biljka) - chorvatsky
• nagyezerjófű, nagyezerjófű, nagy ezerjófű - maďarsky
• vuurwerkplant, essenkruid - holandsky
• Ясенец белый - rusky

Další zajímavosti o třemdavě bílé

• Květena České republiky, 5. díl
• Botany.cz - DICTAMNUS ALBUS L. – třemdava bílá (mapa lokalit výskytu)
• agrozoo.net - národní jména v dalších jazycích

Text a foto: Radka Páleníková

Další fotografie k tématu: třemdava bílá

Další články k tématu: rostliny

Diskuze