Lilie zlatohlavá, jakubská hůl či máselník

přidáno 29. 07. 2017

lilie zlatohlavá, Itálie, Dolomity Ze setkání s liliemi v naší přírodě mám vždycky velikou radost. Nemají sice květy tak mohutné a hýřící barvami, jako jejich vyšlechtěné kolegyně, ale i tak jsou nádherné. Stavbou květů působí lilie zlatohlavé poněkud exotickým dojmem, ale jsou u nás opravdu doma, byť jenom v některých oblastech. 


Od lilie zlatohlavé přes zlatohlávek a zase zpět

Některé rostliny najdete v literatuře pod celou řadou podobných jmen. Vypadá to, jako by čas od času zatoužili botanici prosadit svou představu, jaké jméno té které rostlině sluší. Jako první jméno lilije zlatohlavá navrhli bratři Preslové. Pojmenování šarana lesní, které prosadil v polovině 19. století Filip Maxmilián Opiz, se naštěstí neujalo. Daniel Sloboda ve stejné době prosazoval kromě lilie zlatohlavé jednoslovné pojmenování zlatohlav či máselník. Pro název lilije zlatohlavá byl jak Ladislav Čelakovský, tak František Polívka. Josef Dostál prosazoval lilii zlatohlávek, Karel Kubát nejnověji vrátil květině původní jméno: lilie zlatohlavá.

Lilie zlatohlavá (Lilium martagon) z čeledi liliovité (Liliaceae). Italské Dolomity, červenec 2010.

Lidé, kteří neměli botanické vzdělání, si však rostliny stejně pojmenovávali po svém. Lilii zlatohlavou znali jako jakubskou hůl, lilii zlatou, potřičku, závojek, zlatohlav, zlatohlávek či zlatohlavou lilii. Pojmenování máselník si tato lilie vysloužila nejspíš kvůli zvyku doloženého ze Slovenska, kde rostlinu přidávali kravám, aby měly žluté máslo.

Lilie zlatohlavá (též zlatohlávek) - Lilium martagon, České středohoří, vrch Milá, červen 2010 

Zatímco označení „zlatohlavá“ míří pod zem a patří zlatavé barvě cibule, v němčině si název všímá podoby květů s turbanem tureckého sultána. Odtud Türkenbund. Klidně by se však tahle lilie mohla jmenovat lilie pohovatá. Stačí si dobře prohlédnout fotografie pořízené na různých místech a všímat si skvrn na okvětních plátcích. Skvrnitost je prý je u těchto rostlin dědičná. Tedy přesněji dědičný není vzor, který skrvny vytvářejí. Proto se žádný okvětní plátek přesně nepodobá jinému. Barevné skvrny vznikají spíše tím, že se ve skupině sousedících buněk tvoří těžko rozpustné sloučeniny barviv podle podobného principu, jaký řídí vznik ledových květů na okně. Proto jsou také barevné skvrny často obklopené světlejším dvůrkem.

Lilie zlatohlavá (též zlatohlávek) - Lilium martagon, patří k vzácenějším druhům, které vyžadují další pozornost (C4). Bílé Karpaty, přírodní rezervace Dolnoněmčanské louky, červenec 2012.

V Čechách roste tu onde v lesích...

Výskyt lilie zlatohlavé v našich lesích na přelomu 19. a 20. století potvrzuje heslo v Ottově slovníku naučném: „Zlatohlávek, lilie zlatohlavá, závojek, jenž má cibuli žlutou, prostřední listy přesleněné a plátky podvinuté, fijalověrůžové a nachovohnědě skvrnité...“ Ale nejlépe, když se v době květu přesvědčíte při svých toulkách sami. Kvetoucí lilie zlatohlavá vás potěší při toulkách Českým krasem, ale také třeba v Českém středohoří či v podhůří Šumavy nebo Krkonoš nebo na loukách v Bílých Karpatech. Jen na Vysočině byste ji hledali marně...

Lilie zlatohlavá - Lilium martagon Roste obvykle ve světlých lesích, ve vyšších polohách se nevyhýbá ani otevřeným loukám. Bílé Karpaty, národní přírodní rezervace Jazevčí, červenec 2013.

Opakovaně jsem kvetoucí lilie zlatohlavé potkávala v červenci na dovolené v Dolomitech a to jak ve větších skupinách, tak i roztroušené na okraji lesa. Pochopitelně, že ve vyšších nadmořských výškách rozkvétají později. 

Zlatohlávek jako lék i spojenec alchymistů

Lilie zlatohlavá (Lilium martagon) známá také jako zlatohlávek si své jméno vysloužila podle zlatavé barvy cibule. Dolomity, údolí Val Venegia, provincie Trento, Itálie, červenec 2017.

Heslo věnované zlatohlávku nechybí ani v Mathioliho herbáři neboli bylináři: „Zlatohlávek má kořen cibulkovitý jako lilie, avšak žlutý, jakoby pozlacený, a je složený menších lupínků. Z jara vyráží oblá a lehká lodyžka, jako u lilie, dvou loket zvýší. Listí vyrůstá na lodyze na způsob hvězdiček v okolíčcích, které jsou na lodyze ve stejných vzdálenostech od sebe. Na vrcholku lodyžky vynikají; pěkné kvítky tělové barvy, někdy úplně zcela bílé, na stejný způsob jako lilie, avšak mnohem menší. Tyto kvítka jsou drobně pokropeny četnými brunátnými skvrnami. Lístky nazpět ohnuté, obyčejně po 6 v každém květu a v každém květu rovnějž 6 brunátných čípků nebo červených pírek (tyčinek), libé vůně. Někteří mají za to, že tato bylina jest u básníků Hyacinthus, ale mýlí se. Alchymisté mají tuto bylinu ve velké vážnosti tvrdíce, že má moc přeměňovati kovy; za tím ovšem stojí sami (odpovědni jsou).“

K léčení raději dnes zlatohlávek nepoužívejte. Nejen proto, že patří mezi vzácnější druhy, které vyžadují větší pozornost (C4). Nevíc by vám na níže uvedené masti nejspíš chyběly mnohé ingredience:

„Zevní použití: Zlatohlávek utlučený se slepičím sádlem a lněným semenem a přiložený krotí bolesti zanícených zlatých žil. Smíšený s vepřovým sádlem anebo morkem z volských kostí a hnátů a teplý přiložený obměkčuje a přivádí k uzrání anebo rozhání všeliké tvrdé otekliny a boule... Kořen utlučený s medem hojí spáleniny, svaluje raněné nervy, krotí bolesti kloubní, stírá skvrny na těle, zvláště na ženské tváři. Se semenem kopřivovým, s octem a medem smíchaný léčí nečisté rány, otvírá tvrdé hlízy, a smíchaný s fialkovým kořenem ,vytahuje věci uvízlé v těle...“

Lilie zlatohlavá (Lilium martagon) z čeledi liliovité (Liliaceae). Italské Dolomity, červenec 2010.

Text a foto: Radka Páleníková 

Další fotografie najdete ve fotogalerii lilie zlatohlavá

Všechny články k tématu: rostliny 


Diskuze

Lilie zlatohlavá, jakubská hůl či máselník