Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí

přidáno 14. 04. 2013

Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí Představím vám knihu, po které jsem se pídila sedm let. Objevila jsem ji v roce 2003 při psaní seriálu o zajímavých rostlinách. Velmi se mi líbila a tak jsem zatoužila ji přidat do příruční knihovničky. S překvapením jsem zjistila, že téměř nedostupný je nejen originál z roku 1908, ale i reprint z roku 1996. Důvod? U botanické veřejnosti se kniha Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí stále těší nemalé oblibě.


Představovala jsem si to jednoduše: po knize se poohlédnu v antikvariátech. Brzy jsem zjistila, že pokud se někde objeví, nikdy dlouho na policích neleží. Ale ještě spíš se jí nikdo dobrovolně nezbavuje – botanici ji mezi sebou prostě dědí. V ústřední pobočce městské knihovny jsem objevila reprint, ale domů ho nepůjčovali. Teprve když v roce 2010 nakladatelství Volvox Globator připravilo další vydání, mám šanci získat vlastní výtisk.

Čím to, že kniha, kterou sepsal před téměř stoletím ředitel české státní reálky v Olomouci František Polívka (1860 – 1923), stále láká čtenáře? Téma rostlin, které se v našich obchodech objevují z cizokrajných končin v podobě ovoce, zeleniny či koření, je dodnes přitažlivé. Téměř sto let, které uplynulo od prvního vydání této knihy jí přidalo punc svědka dávných časů. Kromě botanického popisu rostlin totiž publikace obsahuje množství zajímavostí o tehdejším způsobu pěstování, sklizně a zpracování rostlin.

Zvlášť pobaveně jsem se začetla do řádek popisujících důmyslné způsoby falšování. Například blizny šafránu pravého naši předkové "obohacovali" sušenými květy měsíčku zahradního či dokonce sušenými vlákny libového masa! Do mleté skořice přidávali podvodníci prach z drcených cihel a na kaparech se snažili vydělat přimícháním poupat lichořeřišnice větší. K nebezpečnému falšování lákal také badyán. Jeho silici nesvědomití obchodníci míchali s petrolejem, do koření přimíchávali plody badyaníku posvátného. Ty se totiž plodům badyáníku pravého velice podobají, jsou však o něco menší a zcela bezcenné, ba dokonce zdraví škodlivé, jedovaté. Falšování levnějšími silicemi neunikl v minulosti ani růžový olej. Vždyť na získání jediného gramu tohoto vzácného oleje se spotřebovaly 3 – 4 kg korunních plátků, které pocházely z přibližně z 1 200 květů.

Zajímalo mne, kde všechny ty informace olomoucký kantor počátkem 20. století získal. Využíval prázdniny k cestování po světě? Nejspíš nikoli. Leccos prozrazuje 39 položek seznamu, ve kterém Polívka představuje své hlavní informační zdroje. Kromě česky vydávaných časopisů Vesmír a Živa tu nechybí ani nejdéle vydávaný botanický časopis, slavný britský The Botanical Magazine. Vedle literatury z Lipska, Vídně či Londýna také čerpá z cestopisů Josefa Kořenského či Enrique Stanko Vráze.

V době, kdy informace nebyly snadno dostupné, si František Polívka zvolil nelehký úkol. Rozhodl se sepsat knihu tak, aby v ní čtenář nalezl poučení "...o všech důležitějších cizích rostlinách, které skýtají lidstvu nějaký užitek. Hlavní zřetel věnován ovšem rostlinám, jejichž produkty dovážejí se z dalekých zemí též k nám..."

Rostliny rozvrhl do těchto dvanácti skupin:

  • I. Stromy a kře ovocné
  • II. Rostliny kuchyňské
  • III. Rostliny požitkové
  • IV. Rostliny poskytující koření
  • V. Rostliny lékarnické
  • VI. Rostliny olejné a voskodárné
  • VII. Rostliny silicové
  • VIII. Rostliny skýtající výměšky dřeva a kůry (pryskyřice, klovatiny, kaučuk a pod.)
  • IX. Rostliny tříselné a mýdelné
  • X. Rostliny barvířské
  • XI. Rostliny skýtající material na různé výrobky továrnické a řemeslnické, na př. dřevo, lýko, vlákna, korek a td.
  • XII. Rostliny pamětihodné namnoze z jiných příčin nežli pro učitek.

Hodnotu knihy zvyšuje 615 ilustrací. Autorem nejvíce obrázků je Theodor Pchálek, úředník státní dráhy v Josefově Huti, další kresby připravil Štěpán Barbořík, musejní assistent v Praze. Čas, který uplynul od prvního vydání nejvíce "nahlodal" botanické názvosloví. Proto reprint obsahuje aktualizaci, kde jsou vedle původních názvů názvy současné.

Když jsem se dočetla, že server Botany.cz vyhlásil pátrání po nejoblíbenější české botanické knize (více botany.cz), bylo mi jasné, že svůj hlas pošlu právě knize Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí.

Při hledání informací o autorovi představované knihy jsem objevila malou záhadu. Třeba mi ji někdo pomůže rozluštit. Ráda bych věděla, jaké rostliny drží v ruce František Polívka na pomníku, který mu při příležitosti desátého výročí úmrtí odhalili v olomouckých Smetanových sadech. Vytesal Julius Pelikán do diabasu konkrétní květy (a jaké) a nebo jsou pouze symbolické?

Kdo byl František Polívka?

"Narodil se 1. srpna 1860 v Bříze u Hradce Králové. Po studiích působil jako středoškolský profesor a posléze ředitel reálky v Olomouci. Ve slovnících se o něm hovoří zpravidla jako o českém botanikovi, ale on sám původních vědeckých prací příliš nenapsal. Byl spíše, jak se dnes říká, popularizátorem přírodních věd či spíše autorem kompilačních příruček. Tak ovšem dokonalých, že dodnes neztratily nic na své užitečnosti.

Vedle učebnic Rostlinopisu (1896) a Živočichopisu (1897) pro nižší střední školy vydal především "Názornou květenu zemí koruny české obsahující též čelnější rostliny cizozemské, pěstované u nás pro učitek a okrasu. Se zřetelem k jevům životním." Tato Názorná květena byla čtyřdílná, měla celkem 2 490 stran a vycházela v letech 1900 až 1904. V témže roce k ní připojil jak první versi určovacího klíče, tak atlas se 466 vyobrazeními. V roce 1908 následovaly "Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí", a pak druhá verse klíče, tentokráte k úplné květeně zemí koruny české... Všechny Polívkovy knihy patří k základním kamenům české botanické bibliografie a vycházejí z nich nebo je citují i současní botanikové...

Mám ve své knihovně požehnaně botanických knih; některé vezmu do ruky jen velmi zřídka, jiné častěji a některé denně. K těm posledním patří právě Polívkovy "Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí"... V mé knihovně patří k těm knihám, které se "nepůjčují"." Napsal v doslovu k novému vydání v roce 1996, tehdejší ředitel Botanické zahrady University Karlovy v Praze, Václav Větvička.

Text: Radka Páleníková

Foto: Michal Maňas Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Commons Uveďte autora 2.5 - František Polívka - socha z diabasu v Olomouci

Další články k tématu: knihy


Diskuze

Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí

Dr.Ozdi

03. 07. 2013 v 13:41  | stránka autora: http://drozdi-foti.prodam-chalupu.cz/index.php?showimage=177

Jiří u mě na fotoblogu, viz link u postu, hledal způsob bylinného odčervení daňka skvrnitého, možná by v knize byl popsaný nějaký zajímavý způsob... Dr.